Loading

15.3.1 ZAHRANIČNÍ POLITIKA V OBDOBÍ DIREKTORIA

Vláda se snažila přenést problémy z vnitřních problému na zahraniční, vojska vítězila, což vládě dodávalo prestiž; Francie anektovala budoucí Belgii, ovládla břeh Rýna a r. 1796 začala válčit proti Itálii.
Vznikly tzv. sesterské republiky (území závislé na Francii, Francie jim přinášela svobodu, republikánskou ústavu, byly zde rušeny feudální povinnosti, zaváděny demokratické svobody - svoboda tisku, shromažďování,...) v severní Itálii byli přijímáni jako osvoboditelé od nadvlády Habsburků, vznikla zde Ligurská republika (s hlavním městech Janovem); pod Alpami vytvořili Cisaplinskou republiku (s hlavním městem Milánem); vznikly i jiné „satelitní“ republiky pod nadhledem Francie (Římská republika = papežský stát; Parthenská republika s hlavním městem Neapol; Helvétská republika ve Švýcarsku, Batávská republika v Belgii)
Roku 1797 byla podepsána mírová smlouva mezi Itálií a Francií v Campo Formiu; Rakousko bylo nuceno uznat svoje ztráty ve prospěch Francie; Rak. ztratili Lombardii, Belgii a Porýní. Dobytá území byla drancována Francouzskými vojsky, byla loupena umělecká díla. Francouzský boj se změnil z defenzivního na ofenzivní (velitelem Italského tažení byl Napoleon).

Posledním protivníkem Francie zůstala Anglie.
Napoleon byl proto vylodit se v Anglii; pak také jí ublížit ovládnutím Indie (Indie = „perla mezi anglickými koloniemi“). Prvním krokem bylo přerušení spojení Anglie a Indie. Napoleon tedy podnikl tažení do Egypta a Sýrie; zde nejprve zvítězil v bitvě „pod pyramidami“, pak se ale začaly projevovat problémy (obtížné spojení s Francií, podnebí, nemoci).
Společně s vojáky Napoleon přivezl do Egypta vědeckou expedici, která zde začíná studovat starověkou kulturu, došlo k objevení ROSETTSKÉ DESKY, která se pro mladého Jeana Francoise Champolliona stala klíčem k rozluštění hieroglyfů.
Francouzi jako vojáci byli však poraženi v bitvě u Akkry a Francouzské loďstvo prohrálo též bitvu u Aleukínu (admirál Nelson).
Roku 1799 byla rozpoutána nová válka, která učinila silnou vládu naléhavou; skupina v čele s Abbé Sieyčsem (+ Fouchč - ministr vnitra; Talleyrand) vyzdvihla zásluhy Napoleona, který byl ideální pro zorganizování silné výkonné moci.
9. listopadu 1799 (18. brumaire) Napoleon učinil převrat; spojil se se svými občanskými spojenci a získal úplnou moc. Vládl 15 let - nejprve jako první konzul, pak jako konzul na doživotí, nakonec jako císař.
Napoleonův převrat znamená konec Velké Francouzské revoluce.

Žádné komentáře:

Okomentovat