Loading

16.2 VÍDEŇSKÝ KONGRES

Vídeňský (tančící) kongres – summit v rytmu valčíku

Po porážce Napoleona v bitvě u Lipska byla v květnu 1814 podepsána pařížská mírová smlouva, Jeden z jejích článků zavazoval signatáře k uspořádání kongresu ve vídni, kde by se vyřešili otázky ponapoleonské Evropy.

Videňský kongres trval od září 1814 do června 1815 s pauzou, kdy se Napoleon stal na 100 dní císařem. Tohoto kongresu se zůčastnili všechny evropské státy vyjma Turecka, tedy přes 700 diplomatů. Cílem kongresu bylo ukončení války s revoluční a ponapoleonskou Francií a dalším typickým znakem kongresu byly restaurace – vrácení hranic do stavu v roce 1792 a nastolení vlády starších dynastií, které znovu získávají moc, ve většině zemí se objevuje absolutismus, církev znovu posiluje své pozice, které měla před vypuknutím osvícenství. Dále se jednalo o poválečné uspořádání tehdejší Evropy, zajištění míru a vytvoření mezinárodního bezpečnostního systému pro trvalé potlačování revolucí (Svatá aliance).

Rozhodující slovo na tomto kongresu měly vítězné mocnosti z napoleonských válek, tzn. Rusko ( car Alexandr I. Romanovec), Prusko (král Fridrich Vilém III.), Rakousko ( císař František Josef I. a jeho kancléř, který ho na kongresu zastupoval hrabě Metternich, který celé konferenci předsedal), Velká Británie ( vévora Arthur Wellington) a překvapivě významnou roli zde měla i poražená Francie jejíž ministr zahraničí ( Maurice de Talleyrand) docílil rovnoprávného postavení Francie na kongresu.


Ve Vídni přijali 4 politické principy ( KONZERVATIVNÍ POSTOJE).

1. PRINCIP
Legitimita bývalých vládnoucích dynastií – návrat “ panovníků z boží milosti “ k moci, tj. například Bourbonů ve Francii, Španělsku a Neapolsku.

2. PRINCIP
Systém rovnováhy sil v Evropě, aby žádný stát nezískal hegemonii (monopol), Francie byla oslabena, musela zaplatit válečné náhrady a odevzdat válečné loďstvo vítězům. Mezi silným Ruskem a a silnou Anglií leží v Evropě dva státy vyrovnávající vztahy mezi západními mocnostmi a Ruskem, a to Prusko a Rakousko. Zásada spolupráce a jednoty všech sil proti nebezpečí revolucí a vzájemných konfliktů ( Metternichova zásluha ).

3. PRINCIP
Územní vyrovnání, zvláště spory o Polsko a Sasko, ze kterých vznikalo nebezpečí konfliktu, později se našlo řešení přijatelné pro všechny zúčastněné státy ( Polsko pohlceno Ruskem, Sasko Pruskem ).
Zisky Pruska – upevnilo vedoucí pozici mezi německými státy, mělo bohaté porýní, část Vestfálska, Poznaňsko, Gdaňsk, Dolní Lužice a část severního Saska ( Magdeburg a Halle ).
Zisky Ruska – personální unií připojena hlavní část Velkoknížectví varšavského jako Polské království, polská samospráva však byla postupně omezována, nakonec zrušena, získali Finsko a Besarábii ( dnešní Moldávie ) – velmoc na pevnině
Zisky Rakouska – severoitalské ekonomicky vyspělé státy Benátsko a Lombardsko, podrželo si východní Halič ( jižní část polska ), vláda vedlejší linie habsburského rodu v Parmě – obnova svrchovanosti nad Jaderským mořem – znovu námořní velmoc.
Zisky Velké Británie – námořní základny obsazené za války = Malta, Jónské ostrovy, Helgoland v severním moři, ceylon. Převaha na moři díky hospodářskému úpadku Francie, zbavila se soupeře na světovém trhu.
Švýcarsko získalo garanci neutrality, potvrzen vznik Německého spolku ( 41 státečků z bývalé Svaté říše římské).

4. PRINCIP
Snaha zabezpečit výsledky jednání, udržet stávající systém, společný postup proti
občanským revolucím v Evropě v budoucnosti – uzavřen čtyřspolek vítězných mocností, do něho později přijata i Francie ( 1818) trval do roku 1848.

Žádné komentáře:

Okomentovat