Roku 1855 byl uzavřen konkordát s církví (spojení oltáře a trůnu), byla zbavena státních dohledů (zavedených v době Josefa II.), církev měla znovu vliv ve školství a v kultuře. Mezi klady neoabsolutismu řadíme hospodářský rozvoj a rozvoj obchodu, vznik obchodní a živnostenské komory. Byl vydán tzv. „živnostenský řád“, který umožňoval svobodné podnikání. Byly též odstraňovány cechy (pro rozvoj kapitalismu). Nejprůmyslovějšími oblastmi Rakouska byly Čechy a Dolní Rakousy.
Roku 1859 Rakousko prohrálo válku s Itálií (bitva u Magenty, bitva u Solferina) - byl odvolán Bach a panovník přichází na potřebu přetvořit svou říši. Svolal tedy rozšířenou říšskou radu a v říjnu 1860 vydal Říjnový diplom, v němž slibuje ústavu. Tu také v únoru následujícího roku vydává. (Únorová, Schmerlingova ústava). Byla to centralistická ústava, která vyhovovala zájmům Rakouských Němců, ale zájmy ostatních národů přehlížela. Rozděluje moc na exekutivu (v jejím čele stál panovník), zákonodárnou moc (říšská rada tvořená dvěma sněmovnami (panskou a poslaneckou) - do poslanecké sněmovny se volilo na základě volebního censu, voliči byli rozděleni do čtyř majetkových kurií (velkostatkářská, příslušníci živnostenské a obchodní komory, města a venkov).
Po pádu absolutismu dochází k rozvoji kultury a společenského života, roku 1861 začaly vycházet Národní listy (František Ladislav Rieger, František Palacký) - formulovali český národní program (rovnoprávnost národa, autonomie, občanské svobody).
V letech 1859 - 1874 vycházel Riegerův slovník naučný.
V 60. letech vznikaly různé spolky: Sokol - M. Tyrš, J. Fiegner (heslo: Tužme se!); Hlahol (pěvecký spolek) - B. Smetana; Umělecká beseda (1863); Americký klub českých dam (1865), jehož úkolem bylo vzdělat ženy. Roku 1864 vzniklo Prozatímní divadlo.
Česká politika roku 1863 zahájila „pasivní rezistenci“ = neúčastnila se zasedání říšské rady a sněmů (kvůli německé převaze).
V 60. letech dochází k polarizaci české politiky (zastánci pasivní rezistence = Staročeši (Palacký, Rieger) reprezentovali liberálně konzervativní síly × Mladočeši (Grégr, Sladkovský) reprezentovali radikálně demokratické síly).
Roku 1865 vychází Palackého spis „Idea státu Rakouského“, v němž Palacký prohlašuje, že Rakousko má perspektivu jedině tehdy, bude-li federalizované. Jinak podle Palackého zanikne (ztratí oprávněnost k existenci).
Roku 1866 bylo Rakousko poraženo Pruskem u Sadové (u Hradce Králové) - v čele Rak. stál Ludvík Benedek. Tohoto oslabení využili Maďaři k prosazení
Rakousko-Uherského vyrovnání (1867).
- vznikl dualismus (dvojstátí)
- společného mají panovníka, zahraniční politiku, finance a armádu
- byla stanovena hranice (říčka Litava), která rozdělovala RU na Předlitavsko a Zalitavsko
- Uhry měly svoji ústavu, vládu a sněm
- vznikl dualismus (dvojstátí)
- společného mají panovníka, zahraniční politiku, finance a armádu
- byla stanovena hranice (říčka Litava), která rozdělovala RU na Předlitavsko a Zalitavsko
- Uhry měly svoji ústavu, vládu a sněm
V prosinci 1867 vydal panovník Ústavu pro Předlitavsko, v níž definuje Rakousko jako parlamentní monarchii, zaručuje občanská práva a svobody (svoboda podnikání, ochrana soukromého majetku). Byl zrušen církevní dohled nad školami, zavedena povinná osmiletá školní docházka.
Rakousko a Uhersko se lišili v politickém zřízení (Rakousko bylo liberálnější a svobodnější, Uhry centralistické - maďarizace). Lišili se také v hospodářství (Předlitavsko na tom bylo lépe). Roku 1874 byla v Mendörffu založena celorakouská sociální demokracie (dále jen socdem.)
V Čechách vznikly svépomocné spolky dělníků a družstva (např. Včela,..) Vznikaly též spořitelny pro malé drobné podnikatele („kampelička“ - podle Cyrila Kampelíka, zakladatele). Roku 1878 byla v Praze v Břevnově v hostinci u Kaštanu založena Českoslovanská sociálně demokratická strana. V 80. letech došlo k rozpadu dělnické jednoty, ke znovusjednocení došlo na sjezdu v Heifeldu (1888) - Josef Hybeš.
Po roce 1867 Češi nesouhlasili s dualismem (považovali to za opomenutí českých práv). Vznikaly tábory lidu (na Řípu, ...) Roku 1867 byly převezeny české korunovační klenoty z Vídně do Prahy; císař souhlasil, že se nechá korunovat na českého krále (nestalo se tak). Byl oživován panslavismus (Palacký a Rieger se účastnili Národopisné výstavy v Moskvě - tzv.„pouť do Moskvy“). Téhož roku byl položen základní kámen Národního Divadla.
Česká politika usiluje o česko - rakouské vyrovnání (1870 podán návrh - tzv. Fundamentální články). Roku 1871 tento návrh němečtí liberálové odmítli. V 70. letech česká politika pokračuje v politice pasivní opozice (čeští politici nemají žádný vliv v politice, tato politika však nepřináší žádné výsledky; mnozí politikové pasivní opozici odmítají).
Roku 1874 se od Staročechů oddělili Mladočeši a založili vlastní politickou stranu (Národní stranu Svobodomyslnou). Roku 1878 se do politiky (do sněmu a říšské rady) vracejí staročeši, vstoupili s projevem státoprávního ohrožení, čímž naznačili, že se svých nároků nevzdají. V aktivní politice staročeši podporovali vládu (pravicová vláda, „železný kruh pravice“) - v čele s Eduardem Taafem. Za to očekávala ústupky (drobné ústupky) = „drobečková politika“ (1880 Stresmayerova jazyková nařízení - při jednání s úřady lze užívat vedle němčiny i češtinu, vnitřní jazyk byl však jen německý).
Roku 1882 byla rozdělena Pražská universita na českou a německou (v české části působí mladá generace vědců - Masaryk, Gebauer, Goll, Lindner). Ti začali také vydávat časopis Athenaeum, kde uveřejňovaly své články.
Roku 1890 staročeši na výzvu Taafeho začali jednat s německými liberály o národnostním vyrovnání (návrh punktace - rozdělení našeho území na oblasti české a německé). Tento návrh však vyvolal velký odpor u Čechů a společně s jeho nepřijetím končí též Staročeši. Roku 1891 Staročeši u voleb propadli.
V devadesátých letech probíhal boj za volební právo (hlavní roli zde hrála socdem.) V letech 1896 - 1897 byla přijata volební reforma (rozšíření volebního práva; zavedena pátá kurie = nemajetní). Ve volbách roku 1897 získala socdem. třetinu hlasů v Čechách. Byla tedy zastoupena v Říšské radě (11 zástupců - 5 Čechů, 6 Němců). Socdem. vstoupila do Říšské rady s tzv. „protistátoprávním prohlášením“, ve kterém se říkalo, že národnostní otázku může řešit až socialismus. Socdem. vydávala deník Právo lidu, vznikla z její iniciativy tzv. „dělnická akademie“ (vzdělávací instituce pro dělnictvo; spoluzakladatelem byl T. Masaryk).
V roce 1897 vzniklo OSČ (Odborové Sdružení Českoslovanské). Téhož roku ve volbách zvítězili mladočeši (o jejich přízeň se snažil ministerský předseda Badeni, který plánoval vydat tzv. „Badeniho jazyková nařízení => v Čechách byla za vnitřní jazyk uznána němčina i čeština). To by ale byla nevýhoda pro německé úředníky, kteří by se museli učit česky a složit zkoušku z Čj. Proti tomuto návrhu se tedy zvedla nevole a Bádeniho nařízení nebylo přijato (zvětšuje se tím konflikt mezi Čechy a Němci; Badeni nucen odstoupit).
Žádné komentáře:
Okomentovat