Loading

8 LUCEMBURKOVÉ NA ČESKÉM TRŮNU

Jan Lucemburský

Vládl(1310-1346).

Na trůn se dostal sňatkem, dobyl Prahu.

Šlechtou přijat, musí podepsat inaugurační diplom - respektování práva české šlechty (volební kapitulaci). Práva – šlechta nemusí bojovat za hranicemi, mění se pravidla odúmrtí, daně jen se schválením zemského sněmu atd. Jan to odsouhlasil a pak nedodržoval.

Přestože je jeho vláda kvůli častým pobytům v zahraničí vnímána negativně, získal Chebsko, Slezsko a Horní Lužici.

První šlechtické povstání, které Jan potlačuje - Eliška mu do toho kecala, až se rozkmotřili.

Jan vynikající válečník. V dospělosti pobýval v zahraničí a jen vybíral daně. Synové Karel (Václav) a Jan Jindřich. Sňatková politika. Jednu dceru do Uher, druhou do Francie.

1335 Jan Lucemburský vyměnil s polským králem Slezsko za titul krále.

Razil zlaté mince – florény.

Druhá manželka Beatrix Bourbonská - pobývali hlavně v Lucembursku. Měl dalšího syna Václava, ten zdědil Lucembursko.

Jan začal ztrácet zrak. V 50-ti oslepl úplně. Umírá v bitvě u Kresčaku 1346.


Karel IV.

Vládl 1346 - 1378.

Narozen 1313, vychován na francouzském dvoře. Při biřmování patronem francouzský král Karel IV. Václav přijal jméno Karel. Uměl francouzsky i latinsky, ale ve Francii zapomněl česky. Pokoušel si v Itálii vytvořit panství. Přijela delegace z Čech, aby se vrátil do Čech.

Od roku 1330 žil v Čechách. Spor s Janem, Jan jmenoval Karla za markraběte moravského.

Ještě za života svého otce získal pro Čechy církevní samostatnost skrze zřízení pražského arcibiskupství(1344) a pro sebe korunu římského krále.

Karel byl 1346 zvolen za římského krále 4 kurfiřty.

Smrt otec v bitvě u Kresčaku(1346) umožní Karlovi naplno rozvinout své vladařské umění, kterým činí z Českého království evropskou velmoc. Skrze sňatky a nákupy získává další území: Dolní Lužici, Braniborsko, Svídnicko a léna v Míšeňsku.

Volba Karlova francouzského vychovatele papežem Klimentem VI. umožní i přes avignonské zajetí papežů jeho korunovaci císařem v Římě (1355).

Ve 30-ti král český, římský.

Politická koncepce. V té souvislosti vydává Zlatou bulu, kterou v rámci sv. říše římské posiluje pozice českého panovníka.

O jeho autoritě svědčí i to, že na konci svého života se mu při cestě do Francie podaří s tamním králem vyjednat návrat papeže do Říma. Vybudoval spoustu významných staveb, protože chtěl povznést Prahu.

1348 Pražská univerzita, Nové město pražské.

Ústava- vydal Majestas Caroli = zákoník neschválen, ustanovení dával po kusech, až bylo vše přijato.

Těsně před svou smrtí rozdělí říší mezi své příbuzné: nevlastní bratr dostane Lucembursko, nejstarší syn Václav dostane titul římského krále, Čechy, Slezsko a Lužici, druhorozený syn Zikmund Braniborsko (které záhy prodá a přižení se na uherský trůn), nejmladší syn Jan dostane Zhořelecko a synovci Jošt a Prokop dostanou Moravu.

1378 – 1417 papežské schisma = dva papeži Avignon a Řím.

1378 Umírá Karel IV. na zápal plic po zlomení si krčku v kyčli a nachlazení se na hradě.

Děti byli rozmazlovány, Václav nucen do politiky.


Václav IV.

Vládl 1378-1419.

Jako římský král se nedokázal vypořádat s papežským schizmatem. Jeho neschopnosti využili kurfiřti a sesadili ho z postu římského krále, což nikdy Václav neuznal a vedl spory se „vzdorokrálem“Ruprechtem Falckým a po jeho smrti s novým římským králem - uherským králem a vlastním bratrem Zikmundem.

Problémy měl i doma: hospodářství utrpělo v důsledku morové epidemie a autorita krále vinou sporů s vysokou šlechtou, která krále dokonce 2x uvěznila a s církví, které se nelíbilo omezování její moci panovníkem.

Václav IV. měl rozpory s arcibiskupem Janem z Jenštejna – každý se hlásil k jinému papeži, Václav IV. k avignonskému. Spor s pražským arcibiskupem přerostl až do umučení Jana z Pomuku.

Jan z Jenštejna odešel do Říma. Šlechta poznala, že Václav IV. není tak silný panovník jako Karel IV. a tak začala zdvihat hlavu - 2x vzpoura a uvěznění Václav IV. (1394+1402). Vždy se mu podařilo uniknout, díky tomu posiloval Zikmund svojí pozici.

Poměry v církvi se tehdy staly terčem kritiky několika reformně smýšlejících myslitelů jako např.Jan Hus, který také přesvědčil krále k vydání Dekretu kutnohorského(1409), jímž byl změněn poměr hlasů na pražské universitě ve prospěch Čechů. Toto nacionalistické opatřením mělo za následek odchod stovek zahraničních studentů a pedagogů - úpadek universitiy.

V Čechách sílilo hnutí za nápravu církve + národní uvědomění.

Václav IV. podporoval lehké změny v církvi, nevadily mu, než přišli prodavači odpustků.

Václav IV. popravil některé radikály, Hus je vyhlásil za mučedníky a ztratil tichou podporu Václava IV.

Václav IV. díky tomu zachovával neutralitu a nechal jet Husa do Kostnice. Za svou kritiku poměrů v církvi (odpustky, bohatství, nemorální život a politické ambice duchovních) byl Hus předvolán do Kostnice, kde se měl hájit,ale neuhájil a byl r 6.7.1415 upálen a vyřešilo se tak papežské schizma. Martin V. (nový papež) zakázal českým kněží přijímat podobojí. Ti co to prováděli dál byli vyhnáni Husova smrt, neutěšená situace v zemi a alibistická politika Václava IV. pak zavdala příčinu k vzniku husitského hnutí, které naplno propuklo, když roku 1419 radikálové pod velením Jana Želivského provedli defenestraci katolických radních na Novém Městě pražském, po níž ranila krále mrtvice.


Jeho legitimním nástupcem se měl stát bratr Zikmund -„liška ryšavá“.
Šlechta poslala pro Zikmunda, ten přijel s 1. křížovou výpravou, na chvíli dobyl Pražský Hrad, nechal se korunovat.
1421 Čáslavský sněm mu korunu sebral
1436-7 ještě jednou českým králem.

Žádné komentáře:

Okomentovat