O době od 90. let 14. století do léta 1419 se obvykle hovoří jako o jakési předehře k počátku husitské revoluce.
Jako další předěl je chápán rok 1427, kdy se upevnila hegemonie polních obcí a zároveň v Praze proběhl převrat, který znamenal příklon k radikálnímu husitismu pražského souměstí.
Radikálové ve svých rukou drželi politickou moc až do bitvy u Lipan v květnu 1434, jako konec další etapy je chápán rok 1436 a vyhlášení Basilejských kompaktát. Tento rok je tradičně i uváděn jako konec husitských válek. Historikové František Šmahel a Petr Čornej ve svých novějších pracích ovšem nepovažují rok 1436 za konec husitských válek, ale upozorňují na souvislost vývoje v druhé polovině 15. století s dějinami před rokem 1436. Pro Františka Šmahela husitské války končí až kutnohorským náboženským mírem v roce 1485, Petr Čornej rozděluje husitské války na dvě etapy 1419–1436 a 1467–1479.
Nestabilní politická situace, morové rány a stagnující hospodářská situace v českém království a na přelomu 14. a 15. století vedly ke společenskému napětí, které se nejzřetelněji projevovalo v otevřené kritice církve z řad především pražských intelektuálů. V Čechách se kazatelé požadující nápravu stávajících poměrů objevili již v době vlády Karla IV. Patřil mezi ně rakouský duchovní Konrád Waldhauser, který přišel do Prahy na výzvu samotného císaře, nebo bývalý královský úředník Jan Milíč z Kroměříže. Výrazný ohlas získala reformní skupina učenců z pražské univerzity, z nichž se velké oblibě se těšil především Mistr Jan Hus.
Žádné komentáře:
Okomentovat