Současně se nechal vysvětit na kněze a začal kázat. Jeho působištěm se stala Betlémská kaple na Starém Městě pražském, kam si ho přicházeli vyslechnout lidé z celé Prahy i okolí.
Srozumitelným jazykem hlásal, že nejen duchovní, ale všichni věřící mají žít podle zásad Bible a prvotních křesťanů, čímž se přiblíží nebeskému království. Nesmiřitelně odsuzoval zlořády, které se rozmohly v církvi. Za jeden z největších považoval prodej odpustků, jejichž prostřednictvím si věřící mohli koupit odpuštění za spáchané hříchy včetně těch nejtěžších. Hus nepožadoval zavedení nových pořádků ani žádné sociální reformy, ale při zachování a utužení jednoty církve návrat ke starým, tradicí rané církve osvědčeným hodnotám.
Navzdory svému mládí byl Hus vyzrálým myslitelem i skvělým řečníkem. Jeho názory byly ovlivněny myšlenkami anglického učence a reformátora Johna Wycliffa.
Hus si brzy získal sympatie nejen zbožných měšťanů, ale také šlechty a po určitou dobu i samotného Václava IV. ovlivněného i rozepří s novým pražským arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hazmburka.
Václav IV. se českých univerzitních učitelů zastal proti jejich německým kolegům, kteří je u římského papeže obvinili z šíření kacířských viklefských bludů. Protože učitelé nečeského původu měli na pražské univerzitě významný vliv, rozhodl se Václav, také pod tlakem jejich možné spolupráce s Ruprechtem Falckým, že jej omezí. Roku 1409 vydal Dekret kutnohorský, jímž změnil poměr hlasů při univerzitním hlasování. Český národ měl napříště disponovat třemi hlasy a ostatní pouze jedním, zatímco dosud tomu bylo naopak. Většina mistrů a studentů ostatních národů poté opustila na protest Prahu.
Rozhodující slovo získala reformní skupina kolem Jana Husa a jeho přítele Jeronýma Pražského (patřil sem i Jakoubek ze Stříbra, Jan z Jesenice, Křišťan z Prachatic nebo Šimon z Tišnova). Krátce nato byl Hus zvolen rektorem a stanul v čele pražské univerzity.
V roce 1408 se od reformního hnutí distancoval arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, který o dva roky později uvrhl Husa jako kacíře do klatby. Zanedlouho následovala také papežská klatba.
Roku 1412 vypukly v Praze první pouliční bouře, jejichž příčinou bylo vyhlášení prodeje odpustků. Konšelé Starého Města pražského nechali popravit tři mladíky, kteří proti nim vystoupili. Byly to první oběti a také mučedníci nadcházející revoluce. Poté vyhlásil papež nad Prahou interdikt, církevní trest, jímž se zakazovalo konat ve městě bohoslužby a udělovat svátosti, pokud tu Hus bude pobývat. Toho se někteří z jeho dosavadních přívrženců zalekli.
Také Václav IV. už nebyl s ohledem na vývoj mezinárodní politické situace Husovi tolik nakloněn. Husa vzala do ochrany skupina šlechticů, které považoval za schopné provést nápravu církve. Opustil proto Prahu a uchýlil se na Kozí Hrádek u Sezimova Ústí. Na venkově dále kázal, promýšlel a tříbil své názory a psal nejvýznamnější díla.
Koncil v Kostnici
Roku 1410 byl zvolen římským králem Zikmund Lucemburský. Jako jeho hlavní starost se ukázala nutnost odstranit neutěšené poměry v katolické církvi, která v té době měla již tři papeže. Na jeho naléhání byl svolán koncil do Kostnice, který měl tuto záležitost vyřešit.
Zikmund sem pozval také Husa a slíbil mu, že dostane příležitost veřejně obhájit své názory. Po příjezdu do Kostnice byl Hus uvězněn. Hlavním tématem koncilu bylo řešení trojpapežství, přesto však byla Husovi poskytnuta dvě veřejná slyšení. Husovy bylo vytýkáno celkem 43 heretických tvrzení. Např. popírání nauky o transubstanciaci nebo (původem Wiklifovu) nauku o predestinaci. Jelikož navíc Hus ztotožňoval předem zavržené s církevní i světskou mocí a označoval je za antikrista, bylo jeho učení shledáno jako nebezpečná hereze, jenž může destabilizovat společnost (po negativních zkušenostech s albigenskými (katary)) a způsobit hladomory či selské bouře (jak se i následně stalo).
Hus zůstal pevně přesvědčený o své pravdě a neustoupil. Koncil ho proto odsoudil jako zatvrzelého kacíře a předal k potrestání světské moci. Dne 6. července 1415 byl Jan Hus před kostnickými hradbami upálen. Zbylý popel vhodili katovi pacholci do řeky Rýna. Po Husovi tak nezůstalo nic, co by mohli jeho přívrženci uctívat. O rok později byl koncilem odsouzen na hranici také Mistr Jeroným Pražský, druhá nejvýznamnější postava pražského reformního kruhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat