Loading

18 VZNIK NĚMECKA, ITÁLIE A RAKOUSKA-UHERSKA

Sjednocení Itálie

Giuseppe Mazzini - program na sjednocení Itálie risorgimento. Byl ve hnutí Mladá Itálie, které mělo být součástí „Mladé Evropy“. V roce 1852 ministerský předseda sardinského království Cavour chtěl sjednotit Itálii pod dynastii, která zde vládla (Savojská dynastie - Viktor Emanuel II.) Cavour hledá pomoc také ve Francii (Napoleon III.) a chce využít i národně - osvobozeneckého hnutí.
Roku 1859 je ve válce proti Rakousku Rak. poraženo u Magenty. To podnítilo povstání v dalších Italských zemích (Parma, Modena, Toskána, Romagna). Došlo zde k plebiscitu (lidovému hlasování, připojili se k Sardinii). Napoleon III. uzavřel s Rakouskem mír, Rakousko odstoupilo Lombardii (Milán). Roku 1860 vypuklo rolnické povstání na Sicílii (proti Bourbonům) - v čele byl Garibaldi (připlul na pomoc se svými dobrovolníky) - tomuto tažení se říká „tažení tisícovky“. Ovládl Sicílii a jižní Itálii s Neapolí. Cavour ho přesvědčil, aby se tato území připojila k Sardinskému království a aby Garibaldi předal moc Viktoru Emanuelovi II. A tak bylo roku 1861 vyhlášeno Italské království (konstituční monarchie) s hlavním městem Turínem.

Roku 1866 Itálie využila porážky Rakouska v Prusko-Rakouské válce a připojila Vídeňskou smlouvou Benátsko. Roku 1870 byla poražena Francie Pruskem (Francie = dosavadní ochránce papežského státu) => k Itálii připojen i papežský církevní stát a roku 1871 se hlavním městem Italského království stal Řím. Italští nacionalisté chtěli připojit ještě Terst, Dalmácii, Savojsko a Nizzu (tzv. „Italia Irredenta“ = neosvobozená). Sjednocení Itálie však nepřijal papež. Tomu zůstal jen Vatikán (0,4 ha). Prohlásil se za Vatikánského zajatce a na protest Vatikán neopouštěl. Sjednocení Itálie však neodstranilo rozdíly mezi severní a jižní Itálií.


Sjednocení Německa

V 50. - 60. letech v Německu vypukla tzv. Grümderská (zakladatelská) horečka. Začaly vznikat podniky, dochází k rozvoji kapitalismu a k zavádění nejmodernější technologie výroby. Hlavní zájem měla buržoazie, která chtěla vytvořit jednotný stát. Na podnikání se účastnili také junkeři. Představitelem Junkerů byl Otto von Bismarck, který se stal prvním ministrem Pruska. Cílem bylo sjednotit Německo pod vládu Pruska „krví a železem“.
Roku 1864 Prusko zavleklo Rakousko do války proti Dánsku (o území Šlezvicka a Holštýnska). Dánsko bylo poraženo, Prusku připadlo Šlezvicko, Rakousku Holštýnsko (přístav Kiel).
Roku 1866 vyvolalo Prusko válku s Rakouskem o Holštýnsko. Prusko mělo totiž nejlepší armádu v Evropě a chtělo oslabit Rakousko, oslabit jeho vliv v Německém spolku (ten vznikl roku 1815). 3. července 1866 bylo Rakousko poraženo v bitvě u Sadové (u Hradce Králové) - především proto, že velitel vůbec neznal prostředí. Příměří bylo podepsáno v Mikulově, mírová smlouva v Praze. Byl zrušen Německý spolek a k Prusku připojeno Holštýnsko a další území. Vznikl Severoněmecký spolek, v němž hlavní roli hrálo Prusko. Obsahoval území na sever od Mohanu. Zde dochází ke sjednocení měr a vah a ke zrušení cel; dochází k dohodě o společné zahraniční politice a obchodě. V roce 1867 byla uzavřena celní jednota i s jihem Německa (Bavorsko, Bádensko) - tyto státy se připojily k Německu po vítězství nad Francií (Napoleon III.)
Roku 1871 bylo vyhlášeno Německé císařství ve Versailles (18. ledna). Panovníci všech německých států prohlásili pruského krále Německým císařem (Vilém I.) Německé císařství bylo militaristickým státem se silnou armádou, a tudíž nebezpečnou zemí.

Žádné komentáře:

Okomentovat