22.4 ZÁVĚR VÁLKY (1918)

Jarní německá ofenzíva na západní frontě však přes přesun sil z Ruska neměla úspěch, protože v srpnu 1918 Dohoda prolomila německou obranu. Potom se už od bitvy u Arden francouzsko-britská vojska valila na Sedan a Němci pochopili, že válku prohráli. 30. září požádalo o mír Bulharsko, o měsíc později Turecko.

Ztroskotala i rakousko-uherská ofenzíva na Piavě, kde Italové začali rozhodující útok a rakousko-uherští vojáci se dali na bezhlavý útěk. V následujících dnech stát Rakousko-Uhersko zanikl (např. vznik Československa 28. října), přesto ještě tento stát podepsal příměří s Dohodou 3. listopadu 1918 ve Villa Giusti u Padovy. Jednání začala 1. listopadu 1918 u Padovy v severní Itálii mezi zmocněnci Dohody a Rakousko-Uherska o příměří; k podpisu příměří došlo 3. listopadu v 15 hodin a platnost začínala od stejné hodiny následujícího dne.

11. listopadu rakouský císař Karel I. podepsal abdikační listinu. Toho stejného dne císař opustil i Schönbrunnský zámek ve Vídni, čímž se Rakousko-Uhersko definitivně rozpadlo.

Osamocené Německo 11. listopadu 1918 podepsalo příměří v Compiégne, čímž skončila první světová válka.

Pokud jde o československé vojsko v Rusku, začátkem léta 1918 československá vojska obsadila téměř celou Transsibiřskou magistrálu (po incidentu s maďarskými zajatci Ruska se totiž odmítli odzbrojit, jak přikázalo Rusku Německo), za což si vysloužili uznání dohodových mocností a jednotlivé dohodové země začaly postupně v průběhu roku 1918 uznávat Československou národní radu. Odtud byl již jen krůček k vzniku Československa.

Vývoj podle bojišť

Balkánská fronta - vytvořena jako první
proti Srbsku
Srbsko bylo Rakousko-Uherskem obsazeno.

Italská fronta
Ač byla Itálie dříve spojencem Německa a Rakousko-Uherska v rámci Trojspolku (1882), do války zprvu nevstoupila a byla neutrálním státem. 23. 5. 1915 se ale přidala na stranu dohody (za slib území na Balkáně - Istrie, Dalmácie (Terst).
11 bitev mezi italskou a rakousko-uherskou armádou o řeku Soču (jižně od benátských Alp a severně od Jaderského moře)
od září 1916 se boje ustálily na řece Piavě
Bojovalo se také v Jižních Tyrolích - v obou prostorách do r. 1918

Západní fronta
Šlo o dobytí Francie, aby se Německo mohlo následně soustředit na Rusko a na závěr se zbavilo Británie. Německá ofenzíva se však zastavila na řece Marně kvůli protiútoku dohody z 5. až 15. září 1914. Od tohoto období se zde vedla zákopová válka. Tento stav se do konce války nepodařilo zvrátit.
květen 1915 - vážné střetnutí u belgického města Ypres (použit plyn chlór, později se podle tohoto města pojmenuje plyn yperit)
Na řece Sommě Britové jako první využili tank. Červenec až listopad 1916.
boje v SZ Francii a Belgii - do roku 1918 nerozhodné

Rusko
Po neúspěchu na Záp. frontě se spolek začal soustředit na Východní frontu. Na konci roku 1915 už německá vojska stála na hranici měst Riga, Baranoviči, Stripa. Rusko ale nebylo přinuceno ke kapitulaci. Rusko v roce 1916 nejčastěji prohrávalo, ale díky Brusilovově ofenzívě získalo Bukovinu a část Haliče. Po Velké říjnové revoluci Rusové v roce 1917 přestali válčit.

Svět

Bojovalo se i na oceánech (Německu patřily ostrovy severně od Austrálie – Karolíny, Marshallovy ostrovy, Německá Nová Guinea atd.) – kromě ponorkové války zejména okolo pobřeží Jižní Ameriky (1914, 1915) a při Indii a Indonésii a již jmenovaných německých ostrovech. Marshallovy ostrovy v roce 1917 obsadili Japonci.

Němci měli dále čtyři kolonie v Africe, kterých se postupně zmocňovaly státy Dohody: Togo, Německá jihozápadní Afrika, Kamerun, Německá východní Afrika.

Posledním významným bojištěm byl Blízký východ. Po námořním incidentu vyvolaném Němci Dohoda v listopadu 1914 vyhlásila válku Osmanské říši (Turecku), ke kterému tehdy ještě patřila i Mezopotámie a Palestina. Prvním velkým střetnutím mezi Dohodou a Turky byl pokus Dohody o obsazení nebo zničení Istanbulu. Nejdříve však bylo nutno zlikvidovat pobřežní baterie na Dardanelách, což vyústilo v tzv. Dardanelskou expedici. Bitva u Gallipoli však skončila porážkou a evakuací spojeneckých sil. Později v Mezopotámii postupovaly směrem od Perského zálivu Angličané a 1917 dobyli Bagdád. V Arábii známý britský archeolog a voják T. E. Lawrence pomohl v červnu 1916 protiosmanské vzpouře, načež z Egypta Angličané spolu s Araby v říjnu 1917 zaútočili na Palestinu a zmocnili se jí.

V dubnu 1917 vstoupily aktivně do války USA, válka se z evropského konfliktu stává světovou a Amerika se stala ekonomickým vítězem války.