24 RUSKO VE 20. STOLETÍ

PŘÍČINY A PRŮBĚH KOMUNISTICKÉ REVOLUCE

Krymská válka ukázala rozdíl mezi Ruskem a Západními zeměmi.

Alexandr II. se rozhodl Rusko reformovat (r. 1861), nadále přetrvává absolutistický režim. Byl velmi nenáviděn, a byla proti němu zaměřena činnost teroristické organizace – Narodnaja volja. Upozorňovala na sebe atentáty – atentát na Alexandra II. r. 1881.

Společnost se začala radikalizovat.

Panslavisté se přou s příznivci západu a rolníci svými programy na Židy vyvolali vlnu emigrace - oživovala ve střední Evropě antisemitismus.

R. 1905 – po rusko - japonské válce rozkázal car střílet do davu, který žádal svobodu – Krvavá naděje.
Proti carskému samodržení vypukla revoluce, byla potlačena, ale vynutila částečné zavedení občanských práv.

Pro uklidnění situace bylo povoleno zřízení parlamentu - dumy.

Pravomoci a volební systém nebyly dle dnešních měřítek demokratické a dá se mluvit o počátcích ruského parlamentarismu.

Carský režim se hroutil pod tíhou světové války a všudypřítomná korupce směřovala k Grigoriji Rasputinovi –ten se díky silnému osobnímu charisma a léčitelským schopnostem stal blízkým členem carské rodiny, když se carští šlechtici rozhodli v prosinci 1916 Rasputina odstranit, byl carismus zcela zdiskreditován.

K hladovým demonstracím se přidali nezaměstnaní a byla vyhlášena generální stávka.
Car rozpustil dumu, vyvolal ozbrojené povstání – vláda byla nucena odstoupit a poslední romanovec Mikuláš II. Abdikoval.

červenec 1917 - pohřbena monarchie a Rusko bylo prohlášeno za republiku.

R. 1918 - byla car i se svou rodinou zastřelen Bolševiky

Prozatímní - vláda byla vytvořena dumou:
-premiér Gregorij Lvov
-ministr zahraničí Pavel Muljakov, spravedlnosti Alexander Kerenskij
-prozatímní vládě a dumě konkuroval petrohradský sovět - získal kontrolu nad armádou železnicemi, řídil život na regionální úrovni a prakticky učinil vládu bezmocnou

Ruská sociální demokracie se původně dělila na:

- Menševiky - zastánce parlamentarismu
- Bolševiky - zastánce revoluce - stáli za samostatnou stranou (1912)
- Esery – levicoví revolucionáři, měli největší podporu

Vláda slibovala všeobecnou amnestii, občanská práva a demokracii s všeobecným volebním právem. Sovět volal po míru a po radikální pozemkové reformě. Vláda navrhovala řešit zásadní reformy až po volbách dumy, ale účast Ruska ve válce otřásla autoritou vlády - do vlády se dostávají Eseři a Menševici. Místo ukončení války zahájena ofenzíva, která dopadla totálním nezdarem - příznivci Eserů a Menševiků se obrátili k bolševikům.

Červencový frontový neúspěch využili bolševici pod vedením Vladimíra Iljiče Lenina vyvoláním demonstrace - 400 mrtvých a Kerenský ztratil podporu veřejnosti.

Po neúspěchu Lenin emigroval do Finska a přípravy revoluce se ujal lev Trockij, na kterého němečtí agenti vázali přísun peněz. Německo se rozhodlo oslabit východní frontu vyvoláním revoluce. Lenin a Trickij použili peníze k podpoře tiskovin a k placení bolševických agitátorů na venkově a v armádě.

Trockij se stal předsedou sovětu v Petrohradě a rozhodl svrhnout vládu ještě před listopadovými volbami

• krondštadští námořníci na lodi Aurora odstartovali symbolickým výstřelem útok na zimní palác, který obsadili ozbrojení dělníci - Rudá garda a armáda
• druhý den začali zatýkat členy vlády - Kerenskij emigroval do USA
• proběhla bolševizace petrohradského sovětu, nové předsednictvo se skládalo výhradně z bolševiků – vydalo dekrety o míru a půdě a zakázalo protibolševické noviny
• petrohradský sovět pověřil Lenina sestavit z bolševiků vládu lidových komisařů
• menševici souhlasili s dekrety o míru a půdě,ale neschvalovali násilné převzetí moci bolševiků
• v listopadových volbách do petrohradského sovětu bolševici prohráli, ale moci se nevzdali
• Eseři byli Bolševiky vyhnáni a Čeka se zaměřila na tvrdé potlačení opozice (Čeka - sovětská tajná policie - další GPU (od 1922), OGPU (1923), NKUD (1934) a KGB (1954))

V radikálně revoluční části socialistických stran vznikaly komunistické strany, pro podporu světové komunistické revoluce Lenin inicioval vznik komunistické III. internacionály – r.1919. Měla sdružit neruské socialistické strany - světová socialistická revoluce, nastolení režimu podle vzoru sovětského Ruska.

Světovou socialistickou revoluci se rozpoutat nepodařilo – sovětský svaz obtížně překonal izolaci v rámci mezinárodních vztahů v důsledku nesouhlasu demokratických zemí s jeho totalitním režimem.

Neúspěšně skončila i snaha jednotlivých věřitelů v Rusku na konferenci v Janově r. 1922. Jediným výsledkem překvapivé sovětsko-německé sblížení na základě smlouvy v Rappallu
prosinec 1922.

Sloučení všech sovětských republik ve Svaz sovětských socialistických republik- SSSR.