26.4 OBDOBÍ OD LÉTA 1944 DO 8. KVĚTNA 1945

Toto období proběhlo ve znamení dalších útoků spojeneckých vojsk na obou hlavních evropských frontách, které přinesly postupné osvobození celého evropského kontinentu.

Nacistické německo a jeho satelitní spojenecký systém prožíval těžkou krizi.
Na jaře 1945 překročili Spojenci Rýn a v širokých proudech postupovali do německého vnitrozemí. Postupovala i rudá armáda, a tak se 25. dubna 1945 setkali západní spojenci a Rudá armáda u města Torgau na Labi. V téže době padl Milán, centrum Mussoliniho fašistické republiky Salo.

Nástup sovětských vojsk na jaře 1945 přispěl k osvobození Polska, Maďarska, a Jugoslávie a 13. dubna 1945 vstoupila vojska 2. a 3. ukrajinského frontu do Vídně. Od poloviny dubna 1945 probíhala berlínská operace Rudé armády. 2. května skončilo dobývání města a jeho posádka kapitulovala.

Dobytí Berlína se nedožil Adolf Hitler, který 30. dubna 1945 spáchal sebevraždu, stejně jako řada dalších nacistických pohlavárů.

Jeho nástupcem se stal admirál Dönitz. Nové Dönitzově vládě nezbylo, než aby přistoupila na podpis všeobecné a bezpodmínečné kapitulace.

Stalin trval na tom, aby kapitulace byla podepsána v Berlíně. Stalo se tak v noci z 8. května na 9. května 1945 v Berlíně – Karlshorstu, kde za německou stranu podepsal kapitulační akt plní maršál Keitl. Válka v Evropě skončila.

Poslední vojenskou operací na evropském válčišti byla pražská operace Rudé armády 9. května 1945. Ta zamezila americkým vojskům v dokončení osvobození západních Čech a Prahy.
Hlavní strategický zájem nyní upírali Američané do Pacifiku, kde potřebovali ve válce s Japonskem sovětskou pomoc. Ještě nebylo rozhodnuto, zda proti Japonsku použijí atomovou zbraň.

V závěrečné fázi války již bylo zřejmé, že bude třeba svést zápas o podobu míru. Začala nová fáze diplomatických jednání, která předurčila podobu poválečného uspořádání světa.
Převládalo přesvědčení, že poválečné postavení dvou spojenců, ale také rivalů - USA a SSSR – bude i nadále výrazně ovlivněno jejich společnou účastí v protifašistcké koalici. Zvláště prezident Roosevelt se snažil napomáhat dobrému vztahu mezi velmocemi, zatímco W. Churchill projevoval vůči sovětskému postupu závazné výhrady. Oba západní státníci se ale snažili Stalinovi v řadě požadavků vyhovět, především v zájmů vítězství ve válce.

Mezi 11. – 19. srpnem 1944 jednali Churchill s Rooseveltem v kanadském Quebecku o situaci na frontě v Pacifiku. Dohodli se též na koordinaci postupu v boji proti Německu a o koncepci jeho poválečného uspořádání.

Zároveň probíhala i jednání delegací USA, VB, SSSR a Číny v Dumbarton Oaks (Washington D.C.) o poválečném uspořádání světa, na kterých byl přijat návrh zřídit Mezinárodní organizaci bezpečnosti. Výsledky jednání se staly pokladem pro vypracování Charty OSN.

Problematika světového hospodářství a jeho obnovy se stala hlavním tématem konference v Bretton Woods (USA) v červenci 1944. Jednání položila základ vniku Mezinárodního měnového fondu a Světové banky pro obnovu a rozvoj. Jejich úkolem bylo udržení měny a rozvoj hospodářství.

Nejdůležitější však byla jednání politická. Nejdelikátnější a pro další vývoj střední a východní Evropy přímo osudové rozhovory vedl W. Churchill s J. V. Stalinem ve dnech 9. – 18. října 1944 v Moskvě.

Nová schůzka Velké trojky se chystala na únor roku 1945 do krymského letoviska Jalta. Sešli se na ní znovu a v tomto složení naposledy Roosevelt, Stalin a Churchil. Představitelé Velké trojky potvrdili zásadu bezpodmínečné kapitulace Německa i Japonska. Velkou část jednání konference věnovali státníci otázkám poválečného uspořádání Evropy. Jednali o problematice polských hranic a o složení polské vlády. Stejně tak se zúčastněné strany shodly na nutnosti potrestání zločinců. Dále pak – zničit německý militarismus a nacismus
- zabezpečit, aby Německo nemohlo již nikdy ohrozit mír
- byly stanoveny reparace v zařízení a ve zboží
- byla schválena tajná dohoda o vstupu do války proti Japonsku

Jedna z dohodnutých a realizovaných otázek z Jalty se týkala svolání ustavujícího zasedání OSN. Sešlo se 25. dubna 1945 v San Francisku. Zúčastnily se jej státy, které podepsaly Atlantickou chartu a vyhlásili válku fašistickým mocnostem. 51. delegací schválilo na ustanovující konferenci CHARTU OSN, základní dokument vznikl mezinárodní organizace. Po ratifikaci (schválení) jednotlivými členy vstoupila v účinnost 24. 10. 1945. Charta OSN vyjadřuje přesvědčení, že tato organizace vzniklá k ochraně míru, zabezpečení občanských a lidských práv, sociálního pokroku a blahobytu národa. Uznává rovnost všech lidí, mužů i žen, malých i velkých národů (předchůdce: Jiří z Poděbrad – plán mírové unie).