V čele protektorátu – státní prezident Emil Hácha a vláda – předsedy postupně – Rudolf beran, generál Alois Eliáš (do podzimu 1941, byl pro své spojení s odbojem popraven nacisty), Krejčí a Bienert. Jejich rozhodnutí schvalovali Němci.
Parlament (byl rozpuštěn) a armáda neexistovali, jen tzv. vládní vojsko (cca 7 tisíc vojáků) - měli doslova symbolický význam, plnilo jen technické úkoly a úkoly strážní povahy.
Protektorát měl vlastní vlajku i měnu, její kurz byl stanoven pro prospěch německé marky 1:10
Pravomoci četnictva a soudů byly omezeny.
Na české úřady dohlížel německy represivní systém, skutečnou moc v protektorátu představovala německá okupační správa – obojí v čele s říšským protektorem.
Pravomoci četnictva a soudů byly omezeny.
Na české úřady dohlížel německy represivní systém, skutečnou moc v protektorátu představovala německá okupační správa – obojí v čele s říšským protektorem.
1. říšský protektor byl Konstantin von Neurath - byl pro nezvládnutí úkolů a vzhledem k narůstajícím odbojovém hnutí v protektorátu na podzim 1941 vystřídán jedním z předních nacistických činitelů Reinhardem Heydrichem.
V čele působilo také německé státní ministerstvo - řídil ho K. H. Frank, gestapo a SS.
Heydrich měl za úkol pacifikovat situaci na takto hospodářky významném prostředí. Zahraniční a hospodářská politika se podřizuje potřebám Německa. Český průmysl přechází na válečnou výrobu. Mladí Češi byli posíláni na totální nasazení = nucené práce do říše.
Byl zaveden lístkový systém kvůli nedostatku potravin a jiného zboží. Umožňovali obyvatelům pomocí zvláštních kupónů nakoupit omezené množství potravin na měsíc.
Výše dávky byli odvozeny od fyzické namáhavosti práce.
Některé zboží (káva, cigarety, jižní ovoce..) se vůbec neobjevovalo - to způsobilo rozmach černého trhu, který zásobovali hlavně lidé z vesnic (měli možnost něco vypěstovat).
Výše dávky byli odvozeny od fyzické namáhavosti práce.
Některé zboží (káva, cigarety, jižní ovoce..) se vůbec neobjevovalo - to způsobilo rozmach černého trhu, který zásobovali hlavně lidé z vesnic (měli možnost něco vypěstovat).
Hlavním cílem nacistické politiky v protektorátu byla germanizace českých států.
Během roku 1940 začaly tyto plány dostávat konkrétní podobu - konečné řešení české otázky - část Čechů byla asimilována, část přesídlena a část fyzicky likvidována.
Zároveň byly připravovány a z části realizovány plány na postupné osídlení českého vnitrozemí.
Českých zemí se dotýká i tzv. konečné řešení židovské otázky - eufémické označení pro masovou likvidaci židů. Židé a Romové byli posíláni do ghett (Terezín) a odtud do vyhlazovacích táborů.
Celkově během války bylo zavražděno 80 tis. židů (téměř 2/3).
Společenský, kulturní a politický život byl omezen, strany a spolky (např. Sokol) byly zakázány, povoleny byly jen Národní souručenství či Národní odborová ústředna zaměstnanecká – tyto organizace skýtaly i prostor pro podporu odboje, ale Němci je měli pod kontrolou. Učebnice dějepisu byly přepsány, všude byla zavedena Němčina, pro „převýchovu“ byla zřízena kuratoria.
Oporou nacistické okupační politiky se stali kolaboranti (spolupracovníci gestapa) a udavači - nejaktivnější z nich ministr protektorátní vlády Emanuel Moravec.
lidé se báli, vzájemně si nedůvěřovali.
Během roku 1940 začaly tyto plány dostávat konkrétní podobu - konečné řešení české otázky - část Čechů byla asimilována, část přesídlena a část fyzicky likvidována.
Zároveň byly připravovány a z části realizovány plány na postupné osídlení českého vnitrozemí.
Českých zemí se dotýká i tzv. konečné řešení židovské otázky - eufémické označení pro masovou likvidaci židů. Židé a Romové byli posíláni do ghett (Terezín) a odtud do vyhlazovacích táborů.
Celkově během války bylo zavražděno 80 tis. židů (téměř 2/3).
Společenský, kulturní a politický život byl omezen, strany a spolky (např. Sokol) byly zakázány, povoleny byly jen Národní souručenství či Národní odborová ústředna zaměstnanecká – tyto organizace skýtaly i prostor pro podporu odboje, ale Němci je měli pod kontrolou. Učebnice dějepisu byly přepsány, všude byla zavedena Němčina, pro „převýchovu“ byla zřízena kuratoria.
Oporou nacistické okupační politiky se stali kolaboranti (spolupracovníci gestapa) a udavači - nejaktivnější z nich ministr protektorátní vlády Emanuel Moravec.
lidé se báli, vzájemně si nedůvěřovali.
Zcela protinacistické byly organizace jako Liga proti bolševismu, Vlajka - v české společnosti měly zcela okrajový vliv.
Žádné komentáře:
Okomentovat