Snahy získat pro křesťanskou víru náčelníky v Čechách dlouho zůstávaly bez větší odezvy. Úspěšnější bylo působení misionářů, kteří ke své činnosti museli dobře ovládat slovanský jazyk, na Moravě a na Slovensku.
Někdy kolem roku 830 založil slovanský kníže Pribina křesťanský kostel v Nitře, ale ještě starší kostelíky vznikly na jižní Moravě, kde místní náčelníci, zvaní knížata, spolu se svými rodinami a vojenskými družinami opustili pohanské bohy. Tento čin změnil jejich mezinárodní postavení, poněvadž západní svět v nich přestal vidět pohany a mohl s nimi začít spolupracovat. Podpora křesťanské církve jim také umožnila rozšiřovat území na úkor sousedních pohanských náčelníků.
Ale i mezi křesťanskými knížaty na jihu Moravy a na západním Slovensku propukl zápas o převahu. Kolem roku 830 z něho vyšel vítězně moravský kníže Mojmír I., zakladatel rodu Mojmírovců a státního útvaru označovaného jako velkomoravská říše. Mojmír dokonce vypudil z Nitranska i Pribinu.
V rozšiřování území pokračoval kníže Rastislav, který se dostal do sporu s východofranskou říší. Odmítl odvádět východofranckému králi každoroční poplatek, jímž si kupoval mírové vztahy s mocným sousedem. Rastislavovi se podařilo uhájit nezávislost své říše.
Ve snaze o co největší samostatnost se Rastislav rozhodl zřídit na Moravě vlastní církevní organizaci, v jejímž čele by měl stát arcibiskup. Nejprve se obrátil na papeže, avšak vstřícněji se k němu zachoval byzantský císař. Ten vyslal roku 863 na Moravu dva učené bratry Konstantina (později přijal klášterní jméno Cyril) a Metoděje, původem Řeky z města Soluně.
Žádné komentáře:
Okomentovat