Zároveň staroslověnština sloužila jako bohoslužebný jazyk při mši, takže slovům kněze rozuměli všichni účastníci obřadu. To byla v moravském prostředí nesporná výhoda. Kněží ze západokřesťanského okruhu totiž sloužili mši latinsky.
Zatímco na sestavení písma a staroslověnského jazyka se podílel Konstantin, plnil Metoděj roli organizátora církevního života. Své úsilí obhájili solunští bratři i před papežem, který Metoděje jmenoval arcibiskupem pro oblasti východně od francké říše. Papežův souhlas byl ryze účelový: chápal jej jako ústupek polopohanským poměrům na Moravě, jejíž obyvatelstvo bylo třeba natrvalo získat pro křesťanství.
Z Metodějových rukou přijal před rokem 885 křest také český kníže Bořivoj, který měl za manželku Ludmilu. Tento historicky první doložený člen rodu Přemyslovců tehdy uznával nadvládu nejmocnějšího velkomoravského vládce, knížete Svatopluka. Za jeho panování zahrnovala Velká Morava i oblast Slovenska, část nynějšího Maďarska i Rakouska a zřejmě také Krakovska, Lužice a Slezska.
Po Metodějově smrti roku 885 propukly spory mezi přívrženci latinské a slovanské bohoslužby. Svatopluk podpořil latinskou bohoslužbu a dal Metodějovy žáky a spolupracovníky ze země vyhnat. Ti našli útočiště u jižních Slovanů.
Žádné komentáře:
Okomentovat