Loading

1 STAROVĚKÉ CIVILIZACE - DOBA MĚDĚNÁ

Starověké civilizace se plně rozvinuly v období eneolitu od 4. tisíciletí př. n. l., které se vyznačovalo rozvinutým zemědělstvím (polní hospodářství, chov dobytka), společenskou dělbou práce, základními technikami zpracování mědi, počátkem obchodu, skladováním potravin a surovin a vznikem prvních stálých sídel. Rozvoj kultury byl spojen s rozšířením znalosti písma, které nahradilo doposud užívané piktogramy a ideogramy vyskytující se již od dob paleolitu (jeskynní nástěnné malby). Používání grafických symbolů k uchování informací se v oblasti Středního východu rozšiřovalo již od poloviny 4. tisíciletí př. n. l. Jejich podoba a vznik byly nepochybně silně ovlivněny klínovým písmem v Mezopotámii a hieroglyfy v Egyptě. Tyto grafické značky se prostřednictvím Féničanů později vyvinuly v naši dnešní abecedu. Vynález písma umožnil rodícím se státům zavést stálý správní a náboženský aparát, což je pokládáno za počátek rozvoje civilizace.


Mezopotámie

První vyspělá civilizace se vyvíjela od poloviny 4. tisíciletí v jižní Mezopotámii v sumerských městských státech, z nichž nejvýznamnějšími byly Uruk, Ur, Eridu, Larsa, Lagaš a Kiš. Především Uruk se vyznačoval oproti jiným okolním městům velikou mocí. Rozmach těchto sídel byl zapříčiněn důmyslným a složitým systémem výstavby zavlažování, který byl organizován a řízen v rámci chrámového hospodářství. Prostřednictvím hliněných střepů, pečetí a různých jiných artefaktů z této doby je prokázáno obchodní spojení s Arábií a Indií. Důležitým impulzem hospodářského rozmachu sumerských městských států bylo rovněž vynalezení kola a hrnčířského kruhu. Současně probíhající vzrůst obchodu a rozvoj zemědělství. Chrámy přispěly k urychlení vývoje písma, které nejprve sloužilo pouze k evidenci surovin a zemědělských produktů. Funkce písma se postupně změnila: z nástroje vedení účtů se stal prostředek osobního nebo kolektivního projevu, což je zdokumentováno nejstaršími literárními díly, jakým je například Epos o Gilgamešovi, pojednávající o mýtickém králi města Uruku z 26. století př. n. l.

Politické vedení městských států náleželo kněžím, kteří ve svých rukou třímali veškerou moc. Architektonickým projevem sumerského polyteistického náboženství byly až padesát metrů vysoké stupňovité pyramidy – Zikkuraty – které kromě toho, že sloužily jako paláce kněžích, plnily zřejmě také reprezentativní úlohu ve vztahu k poddaným. Jednotlivá města sice vedla se svými sousedy prakticky nepřetržité války o vodu, obchodní stezky a tribut, nicméně tyto války nabývaly jen lokálního charakteru a nikdy se tak nestaly impulzem ke vzniku větších říš zahrnujících celé území Mezopotámie. Od počátku 3. tisíciletí př. n. l. začalo bohatství Sumerů přitahovat nomádské kmeny ze severu. Svědčí o tom hojný výskyt semitských jmen v sumerských seznamech králů (sumerština nepatří k této jazykové větvi). V tomto období, které se vyznačovalo zničením monumentálních paláců, došlo k rozdělení doposud jednotné světské a náboženské moci. Vládcové z této doby si nechali stavět obrovské paláce s hroby, ve kterých byli pohřbíváni společně se svou družinou. Na konci tohoto protodynastického období se sumerský vliv rozšířil až do oblastí při Středozemním moři.


Egypt – archaické období

Na rozdíl od Sumeru došlo v Egyptě již na konci 4. tisíciletí př. n. l. k politickému sjednocení země. Tomuto vývoji napomohla geograficky daná izolovanost země poskytující ochranu před vnějšími vlivy. Četná malá království, která se seskupila ve dva státy: Horní Egypt (s centrem ve městě Nekhen) a Dolní Egypt (s centrem ve městě Buto), byla během několik generací trvajícího procesu někdy v polovině 32. století př. n. l. sjednocena pod vládou hornoegyptského panovníka. V nejstarších dochovaných písemných pramenech z archaického období se vyskytují různá jména vládců jako Škorpión, Narmer a Aha. Všichni tito králové podle pozdějších pramenů označují jedinou postavu, faraóna Meniho, sjednotitele Egypta. Na konci archaického období (konec 28. století př. n. l.) sahala moc faraónů až na Sinajský poloostrov. Egypt tehdy disponoval přímým obchodním spojením s městem Byblos, ležícím až v dalekém Libanonu.
Již panovníci 1. dynastie opírali svou moc o soustavu centrálně řízených správních úřadů a kult vlastního božství, neboť se prohlašovali za ztělesnění boha nebe, Hora. Egyptské náboženství se vyznačovalo také uctíváním božských zvířat (lvi, býci a krávy). Charakteristická pro něj byla rovněž silná víra v posmrtný život. V Sakkáře poblíž Mennoferu a v Abydu byly z cihel vybudovány ohromné náboženské stavby a hrobky. Sjednocený Egypt tak již v archaickém období disponoval vysoce rozvinutou kulturou. Hieroglyfické písmo nalezlo své uplatnění v náboženských a správních záležitostech (daňový registr), při určování ročních období a rostoucí měrou také v umělecké tvorbě.

Žádné komentáře:

Okomentovat