1.1 ROZMACH PRVNÍCH ŘÍŠÍ V DOBĚ MĚDĚNÉ

Mezopotámie

V oblasti sumerské kultury došlo v druhé polovině 3. tisíciletí př. n. l. k pronikavým změnám. Sargon, král města Akkadu ležícího na severu sumerského území, vytvořil mocnou říši, když pod svou vládou sjednotil celou Mezopotámii. Sargon byl zřejmě vynikající vůdce. K jeho moci mu dopomohla také vojenská reforma, díky které bylo akkadské vojsko mobilnější než vojska ostatních sumerských měst, čímž je převyšovalo. Před svou smrtí Sargon vládl říši, která se rozkládala od Perského zálivu až ke Středozemnímu moři, přičemž mu je připisováno také první nasazení námořní moci.

Egypt – stará říše

Nástupem 3. dynastie, který je pokládán do roku 2707 př. n. l., začíná období staré říše. Egypt se v této době dál nerušeně rozvíjel. Po ovládnutí delty řeky Nilu říše expandovala na jih – do Núbie. Vládní a správní struktury stejně jako egyptská kultura získaly svou definitivní podobu. Tato etapa vývoje starověkého Egypta se vyznačuje především stavbou monumentálních hrobek, která dosáhla svého vrcholu budováním pyramid za vlády 3. a 4. dynastie.
Nejvýznamnějšími staviteli tohoto období byli faraóni Džoser (který si jako první nechal postavit stupňovitou pyramidu), Snofru, Chufu a Rachef. O dokonalosti těchto gigantických architektonických staveb svědčí také umělecká výzdoba interiéru pyramid. Malířství a sochařství dosáhly vrcholné úrovně. V náboženství nabyl velkého významu sluneční bůh Ra. Faraón Radžedef byl prvním panovníkem, který se nazýval „synem Ra“, a v době vlády 5. dynastie Ra plně zastínil dosavadní kult boha Hora.