V Německu byla všeobecná nespokojenost s církví. V roztříštěném a bezmocném Německu měl největší vliv papež, kterýžto vlastnil třetinu všech německých pozemků. O půdu se hlásí šlechta (říšská knížata i rytíři). Ti se snažili církevní majetek sekularizovat. Klesá také význam rytířů spolu se zaváděním žoldnéřských vojsk (lancknechti) a střelných zbraní. Měšťané žádají lacinou církev, i poddaní chtějí zlepšit své postavení.
Začátek reformace
Roku 1517 ve Wittenbergu mnich a profesor Martin Luther začal teologickou disputaci o podstatě odpustků. Sepsal 95 tezí (článků) proti odpustkům (v latině = určeno pro vzdělance) a přibil je na dveře kostela. Tyto teze však byly vzápětí přeloženy do němčiny a během čtrnácti dnů se rozšířily po celém Německu.
Proti Lutherovi byla církev v čele s papežem, ten požadoval, aby Luther veřejně formuloval principy svého učení. Hlavním problémem byl podle Luthera vztah člověka k Bohu (církev není hlavním prostředníkem mezi člověkem a Bohem). Byla zpochybněna úloha církve, hlavní byl osobní vztah člověka k Bohu. Hlavní autoritou by měla být Bible. Luther též odmítal celibát a oženil se. Odmítal papežství jako hlavu církve, odmítal zpověď a církevní majetek. Zavádí přijímání podobojí a bohoslužby v národním jazyce.
Za Lutherem stála i šlechta, protože proti ní neútočil. Před církví se skrýval na saském hradě Wertburg, kde překládal Bibli (Nový zákon). Byl představitelem umírněné reformace, roku 1522 založil Lutheránskou církev, roku 1529 na sněmu ve Špýru přednesl protest proti zákazu reformace, o rok později bylo přijato Augsburské vyznání víry.
Žádné komentáře:
Okomentovat