Akkadská říše zanikla již krátce po smrti svého zakladatele, krále Sargona. Vnitřní nestabilita a vnější ohrožení vedly k obnovení nezávislosti někdejších sumerských městských států. Tento stav však neměl dlouhého trvání, neboť do Mezopotámie stále více pronikaly okolní kmeny Elamitů a Amorejců, které v sousedství Sumeru vytvořily mocné říše. Konec sumerské vlády v Mezopotámii byl přesto pozvolný. Jednotliví sumerští vládci se po vzoru Sargona pokoušeli obnovit jednotu Mezopotámie. Nejmocnějším městem se nejprve stala Larsa, která však byla brzy dobyta do té doby neznámým městem Babylon, jehož králem byl Chammurapi. Chammurapi dosáhl v Mezopotámii přednostního mocenského postavení a založil zde druhou říši, která sice nedosáhla velikosti někdejší říše akkadské a krátce po Chammurapiho smrti se opět rozpadla, avšak měla značný vliv na budoucí vývoj Mezopotámie. Chammurapiho výjimečnost spočívala v tom, že nechal vytvořit jeden z nejstarších zákoníků na světě, tzv. Chammurapiho zákoník. I přes následný zánik babylonské říše, nepostihl samotný Babylon na rozdíl od Akkadu úpadek. Naopak. Brzy se stal největším a nejvýznamnějším městem v celé Mezopotámii.
V oblasti íránského vnitrozemí došlo v této době ke vzestupu kmene Kassitů, kteří podnikali stále častější vpády do Mezopotámie. Nicméně smrtící úder přišel ze západu – z Malé Asie. Chetité zde vytvořili mocnou říši a kolem roku 1530 př. n. l. přepadli Babylon. Ačkoliv město dobyli a strašlivě vydrancovali, brzy se opět stáhli na svá území. Slabosti babylonské říše však nyní využili Kassité a stali se tak pány Babylonu.
V oblasti íránského vnitrozemí došlo v této době ke vzestupu kmene Kassitů, kteří podnikali stále častější vpády do Mezopotámie. Nicméně smrtící úder přišel ze západu – z Malé Asie. Chetité zde vytvořili mocnou říši a kolem roku 1530 př. n. l. přepadli Babylon. Ačkoliv město dobyli a strašlivě vydrancovali, brzy se opět stáhli na svá území. Slabosti babylonské říše však nyní využili Kassité a stali se tak pány Babylonu.
Sýrie
V době, kdy se Kassité zmocnili vlády v Babyloně, se moc chetitské říše rozšířila na jih, čímž se Chetité dostali do konfliktu s říší Mittani, rozkládající se na severu Mezopotámie až k syrskému pobřeží Středozemního moře. V Sýrii došlo k značnému kulturnímu rozmachu, jehož počátky jsou datovány do doby po zániku akkadské říše. Nevznikl zde jednotný, centralizovaný státní útvar, nýbrž několik velkých měst (například Ugarit, Arados, Byblos a Tyros), jež se obchodem domohla značného bohatství a vlivu.
Egypt – nová říše
Výše uvedená syrská města připadla z větší části Egyptu, který se po úspěšné expanzi do Núbie obrátil také do Přední Asie oplývající nerostnými surovinami. Kanaán, Fénície a ostatní syrská města byla podrobena kolem roku 1500 př. n. l. Svého vrcholu dosáhla výbojná egyptská politika za vlády faraóna Thutmose III. (1479-1425 př. n. l.), který posunul hranice Egypta až k řece Eufratu. Za vlády faraónů 18. dynastie tak Egypt dosáhl svého historicky největšího rozsahu a moci. Amenhotep IV., známý spíše jako Achnaton, se snažil zavést náboženské a společenské reformy, které však vyvolaly značný odpor především v řadách vlivných kněží boha Amona. Achnaton chtěl prosadit monoteistické náboženství slunečního boha Atona. Hlavní město říše bylo z Vesetu přesunuto do nově vybudovaného Achetatonu. Odtud král udržoval výtečné diplomatické vztahy se sousedními státy. Jeho úsilí o nastolení jediného božstva však přišlo krátce po jeho smrti vniveč. Egypt se rychle navrátil k uctívání starých bohů, ve kterém ústřední postavení zaujímal kult boha Amona.
Kréta a Řecko
Ostrov Kréta se stal kolem roku 2000 př. n. l. centrem vyspělé kultury nazývané mínojská. Archeologické vykopávky umožňují jen omezenou rekonstrukci této vysoce rozvinuté krétské palácové kultury. Náboženské a politické struktury tamější společnosti nám zůstávají dosud zcela skryty. Jisté je, že velkého významu nabyla námořní doprava a obchod. Dokonce je pravděpodobné, že Kréťané vedli vlastní koloniální expanzi. Ve své době byla Kréta přední mocností celé oblasti Egejského moře, avšak kolem roku 1450 př. n. l. tato kultura náhle zanikla, aniž by se dochovalo jakékoliv svědectví o příčině tohoto jevu. Kolem roku 1300 př. n. l. se Kréta stala součástí oblasti působení mykénské kultury.
Mykénská kultura se však už rozvíjela především na území pevninského Řecka, které bylo tehdy rozděleno do mnoha malých království, z nichž nejvýznamnější byly Mykény, Pylos a Athény. Řecká kultura dosáhla v tomto období svého doposud největšího rozmachu, přestože Mykéňané byli zřejmě také agresivními a krutými nájezdníky. Trojská válka je prý podle některých názorů romantické líčení mykénských loupeživých výprav do Asie.
Žádné komentáře:
Okomentovat