V Mezopotámii se tato doba vyznačuje úsilím Asyřanů o vybudování vlastní říše. Válečná tažení asyrských králů ze svého původního území kolem města Aššur přivedla mezi léty 1300 až 1200 př. n. l. pod jejich vládu celou Mezopotámii. Asyřané se snažili přijmout kulturu místního mezopotámského obyvatelstva, čímž se chtěli zbavit nálepky cizích vládců a dodat tak legitimitu svým nárokům na vládu. Na západě dosáhla asyrská říše řeky Eufratu, což jí přivedlo do kontaktu s Chetity. Podobně jako Egypťané dokázali i Asyřané urovnávat konflikty diplomatickou cestou. Výsledkem jejich obratné diplomacie byl vznik mocenské rovnováhy mezi Asýrií, Egyptem a Chetity.
Toto uspořádání mělo však jen krátkého trvání, neboť kolem roku 1200 př. n. l. se na pobřeží východního Středomoří objevily tzv. „mořské národy“. Šlo zřejmě o velký počet drobných kmenů patrně indoevropského původu, kterým se dříve připisovala vina za zhroucení mykénské kultury a chetitské říše. Podle novějších názorů však byl pád obou těchto civilizací zapříčiněn spíše lokálními konflikty a vnitřními rozbroji.
Faktem však je, že útoky mořských národů zřejmě napomohly k rozkladu těchto kultur. Některým příslušníkům mořských národů (Filištíni) se podařilo usadit v Sýrii a v Palestině (nedlouho poté se v této zemi usadili také Židé).
Krátce na to zaútočili také na Egypt. Faraón Ramesse III. je však dokázal i přes těžké ztráty odrazit.
Ve stejné době museli Chetité čelit invazi Frygů, což zřejmě nakonec uspíšilo násilný zánik jejich říše.
Asyrská říše upadla do vnitřního neklidu a musela se proto ve prospěch sílícího Babylonu dočasně vzdát pozice hegemona v Mezopotámii. Současně se na hranicích Mezopotámie objevily kmeny Aramejců.
Pouze Egypt si dokázal, třebaže značně oslabený střetem s mořskými národy, zachovat své státní uspořádání a mocenské struktury.
Žádné komentáře:
Okomentovat