14.1 ANGLIE PŘED REVOLUCÍ - KONSTITUČNÍ KRIZE (1603 - 1640)

Anglie byla nejrozvinutější země a měla nejvýhodnější podmínky pro rozvoj kapitalistického podnikání (peněžní prostředky získané z námořního obchodu, obchodu s koloniemi, vývozu a pirátství). Díky těmto prostředkům bylo možno nakupovat suroviny, zařízení a také volné pracovní síly, které byly důsledkem změn v zemědělství.

Nástup dynastie Stuartovců – skotského krále Jakuba I., který vládl v obou zemích spíš prostřednictvím svých rádců (kompromisní zahraniční politika) zklamal protestanty v Evropě (nepomohl zeti Fridrichu Falckému proti Habsburkům)i doma. Měl snahu vládnout bez parlamentu; královské úřednictvo, dvůr, stálá armáda – to vyžadovalo velké množství peněz = výdaje byly vyšší než zisky.

Situace se ale více vyhrotila za Jakubova syna Karla I. Karel se pokusil o absolutistickou moc na úkor parlamentu a došlo k zostření napětí mezi parlamentem a králem (nové daně, cla, mýta bez schválení parlamentu). Docházelo k růstu cen, vynucování půjček od měšťanstva, udělování výhradních obchodních práv (monopoly), rozprodej úřadů a titulů, omezování podnikatelské volnosti, hospodářské potíže, stagnace výroby. Karel očekával od svých poddaných poslušnost, a když jeho nákladná zahraniční politika narazila na tvrdou krizi, rozhodl se od roku 1629 vládnout bez parlamentu a vymáhat daně vlastní autoritou. Kladl odpor i proti anglikánské církvi (v čele král), vynucoval si poplatky z pronajatých pozemků, církevní desátky a vynucoval si víru násilím.

Docházelo k politickým a společenským sporům ve formě náboženského střetnutí.

Anglikánská církev proti opozičním skupinám (puritánům). Úsilí o očistu církve od zbytků katolicismu, proti okázalosti boha – urážka Boha.

Kalvinismus podporoval šetrnost, pracovitost, skromnost a podnikavost. Stoupenci kalvinismu byli podnikatelé, obchodníci, drobná venkovská šlechta, sedláci, řemeslníci. Vnitřní rozvrstvení podle názorů na způsob vlády a uspořádání poměrům; jednotní v odporu proti králi:

- presbyteriáni – umírněnější (pro kompromis s králem), většinou bohatí měšťané a statkáři, příklon ke kalvinismu, proti principu církevní hierarchie
- independenti – (tzv. nezávislí) – úsilí o nezávislost na anglikánské církvi, chtěli demokratizaci církve, žádali o podíl středních vrstev na politické moci.
- levelleři (rovnostáři) v čele Jon Lilburn; opora o radikální skupinu středních městských a venkovských vrstev a inteligenci, program s demokratickým myšlením. Dohoda lidu v roce 1647 – pro republiku, odluka státu od církve, rozšíření volebního práva, náboženská a politická svoboda, zrušení privilegií, státní podpora pro sociálně slabé apod.

- nejradikálnější diggeři (kopáči) – v čele Gerard Winstanley – byli pro politickou i majetkovou rovnost (rozdělení neobdělávaná statkářské půdy k užitku všech rozbití pout soukromého vlastnictví). Bezohledné prosazování anglikanizace ve Skotsku (převážně Kalvíni) a Irsku (katolíci). Skotské povstání 1639, vpád do severní Anglie, královská vojska se rozprchla, král nucen v dubnu 1640 svolat po 12 letech parlament (tzv. krátký) z finanční tísně, ale neuspěl (po 3 týdnech rozpuštěn).

4 etapy anglické revoluce 1. parlamentní boj s králem.

Na podzim 1640 byl král nucen svolat parlament (nové daně), tzv. „dlouhý“(existoval do roku 1653), ale byl donucen rozpustit armádu, zrušit některé daně a dávky. Opozice získala převahu zvl. Dolní sněmovna. Došlo k mocenským ústupkům krále = právo parlamentu jmenovat ministry, kontrolovat vnitřní i zahraniční politiku, armádu a loďstvo – odpovědnost vlády parlamentu a nejen králi, podpora a sympatie londýnského lidu pro opozici. Král byl nucen vydat nenáviděné rádce – lorda Stafforda a arcibiskupa Lauda, kteří byli popraveni.

Situace vyvrcholila 1641 tzv. Velkou remonstrací (protestem) = politický program parlamentu; puritáni odmítli královskou samovládu; právo parlamentu na vlastní vládu. Král měl neúspěšnou snahu zatknout vůdce opozice v čele s Johnem Pymem vpádem do parlamentu, král odešel z Londýna do severní Anglie.