4. 8. Národní shromáždění zrušilo feudalismus, byla zrušena daňová privilegia prvního a druhého stavu, zajištěna rovnost před zákonem, byla zrušena robota za výkup, zrušena práva vrchnosti vůči poddaným, zrušeny byly rovněž některé daňové závazky. Byla zrušena odúmrť (po vymření rodu po mužské linii půda propadla vrchnosti), ale odvádění nájemného za půdu zůstalo. 26. srpna byla přijata deklarace lidských a občanských práv. Vycházela z názorů Montesquiea, Rousseaua, i z americké ústavy. Představovala zaručení svobody, rovnost před zákonem, nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Poprvé v historii prosazovala zásadu, že lid je zdrojem veškeré moci, a tudíž má nárok na odpor proti vládě. Král byl nucen podepsat deklaraci (2. vlna emigrace šlechty) a musel též přesídlit do Paříže.
V letech 1789 - 1791 Národní shromáždění přijímalo různé zákony, jak daňové, tak správní. Z daňových zákonů např. byla odstraněna vnitřní cla, zkonfiskován církevní majetek, církev byla podřízena státu, duchovní museli přísahat na ústavu (tím se z nich stali tzv. „přísežní kněží“), a ti, co odmítli přísahat na ústavu, byli nuceni emigrovat (= „nepřísežní kněží“.) Ze správních zákonů byla uzákoněna například decentralizace státní správy, Francie byla rozdělena na 83 nových správních i hospodářských jednotek - tzv. departmány. Vnitřní problémy Francie však přetrvávaly (hlavně ekonomické problémy), přetrvávaly též náboženské spory.
V červnu 1791 se Ludvík XVI. pokusil o útěk. Byl však poznán v jednom hostinci, ve kterém se zastavil - měla to být poslední zastávka před opuštěním Francie. Byl poznán podle své podobizny na minci. Ve vztahu ke králi se projevovaly spory mezi radikálními a umírněnými směry. Radikální chtějí krále sesadit, umírněné směry (Národní shromáždění zastupující liberální buržoazii) se chtějí s králem dohodnout na kompromisu.
Dne 3. září roku 1791 byla přijata ústava. Francie se tím stala konstituční monarchií, politická moc byla rozdělena na výkonnou moc, kterou představoval král, zákonodárnou moc, kterou představovalo Národní shromáždění (bylo voleno na dva roky, zástupci voleni podle majetkového cenzu) a na soudní moc, kterou tvořili volení soudci. Tato ústava zajišťovala sice moc buržoazii, ale nezajistila plná práva dělnictvu ani otrokům v koloniích. V září roku 1791 Ludvík XVI. přísahal věrnost ústavě a tím se rozešla konstituanta (Ústavodárné Národní shromáždění). Na politické scéně se objevilo několik politických klubů. Nejdůležitější byli Jakobíni, Kordiliéři a Girondisté. Vůdcem Jakobínů byl Robespierre. Jakobíni se nazývali podle kostela, ve kterém se společně scházeli. Mezi Jakobíny patřila radikální inteligence a střední buržoazie. Vůdci Kordiliérů, neboli společnosti lidských práv, jak se nazývali, byli Marat a Danton. Kordiliéři vydávali noviny nazvané Přítel lidu. Mezi Girondisty se řadila liberální buržoazie, obchodníci, finančníci a průmyslníci. Tyto politické kluby spolu soupeřily o moc v Národním shromáždění.
Zatím v emigraci (hlavně Porýní s centrem v městě Koblenz a Rakouské Nizozemí (pozdější Belgie) byla za podpory Rakouska a Pruska přijata Pilnická deklarace, která říkala, že cílem emigrace je obnovit ve Francii monarchii, a to i vojenskou silou.
I nad Francií se houpala myšlenka na válku. Hlavními propagátory války ve Francii byli Girondisté, kteří chtěli touto cestou definitivně zlikvidovat plány emigrace a zároveň posunout hranici Francie s Německem na Rýn. Válku podporoval i král, ale z opačného důvodu. Král doufá v porážku revoluční Francie a tím ve změnu poměrů a ke znovunastolení jeho absolutistické vlády. A tak na jaře roku 1792 Francie vyhlásila Rakousku válku. K Rakousku se přidala Anglie a Španělsko, a tím vznikla první protifrancouzská koalice. Koalice pronikla na Francouzské území. Ta ale na válku nebyla příliš připravena. Panoval zde nedostatek zbraní a hlavně vojáků, což vedlo k vyhlášení hesla „vlast je v nebezpečí“, čímž byli do armády voláni dobrovolníci. V srpnu 1792 v Paříži vypukla revoluce rovnosti. Byl hledán viník všeho špatného. Onen viník byl nalezen v králi, který byl záhy sesazen a zajat. Tím ve Francii skončila monarchie a moc převzala komuna (revoluční výbor), kde měli hlavní zastoupení řemeslníci. Postup interventů byl dne 20. září 1792 zastaven u Valmy. Velkou roli zde sehrála Marseillaisa [Marsejéza], „píseň od Rýna“, kterou vymyslel voják v porýnských oddílech (Rouget de Lisle). Francouzi obsadili levý břeh Rýna, Rakouské Nizozemí (později Belgie). Všude kam přicházejí, zavádějí revoluční změny. Byl vydán Dekret o zrušení monarchie, čímž byl zrušen feudalismus a zaváděna svoboda.
Žádné komentáře:
Okomentovat