25.1 PRAVICOVÝ EXTREMISMUS (FAŠISMUS)

– charakterizován vypjatým nacionalismem
– jednoznačně protidemokratický => usiluje o nastolení diktatury
– za viníka poválečné krize označuje parlamentní demokracii => jako její protiváhu nabízí vládu „pevné ruky“ (pomocí fašistické vlády a silného vůdce)
– některá demokratické vlády skutečně měly problémy zvládat hospodářsko, politickou, ale i sociální krizi => fašisté získávají podporu
– důležitý pořádek a disciplína (pomocí fašistické vlády bez ohledu na třídy)
– podporován válečnými vysloužilci (neschopnost žít za mírového stavu), nacionalisty, střední vrstvou i dělníky
– příklon některých ze strachu z komunismu

– oproti komunismu více podob (v některých zemích jen fašizující tendence)
– naplno se uchytil jen v Itálii a Německu => rozrostl se v přípravu na válečný konflikt za účelem ovládnout další státy a národy

Fašismus v Itálii

– kolébkou fašistického hnutí (fasces = svazek prutů -> odznak vysokých úředníků v antickém Římě)
– pod vedením Benita Mussoliniho (bývalý socialista)

– nejprve se pod Mussoliniho vedením sdružovali v tzv. bojových svazích (ozbrojené):
– rychle se rozrůstaly
– díky nim se roku 1922 Mussoliny chopil moci => začal budovat fašistickou diktaturu => získal titul duce (oslavován jako „nejlepší syn a vůdce národa“)

– fašisté zavedli kontrolované hospodářství
– omezovali občanská práva a svobody (zákaz opozice, omezení moci parlamentu, dohled nad tiskem)
– z Itálie se šířil dál do Evropy, ale i do Latinské Ameriky
– nejdůsledněji se fašistické ideologie chytil nacionální socialismus v Německu