Loading

29 ČESKOSLOVENSKO PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE

Československo v letech 1946-1948

Na konci května 1946 se konaly poslední svobodné demokratické volby - mělo z nich vzejít Ústavodárné národní shromáždění - tento orgán měl vypracovat novou ústavu Československa jakožto demokratické republiky.

Do čela zájmu se odstála komunistická strana - předsedou Klement Gotwalld. 1946 měla strana úpřes 1milion členů. Pro komunisty byly volby klíčové,aby získaly přesvědčivou většinu a využili ji pro svůj záměr na vytvoření monopolu moci. Používali již před volbami ovládnutá ministerstva a celé aparáty - ovládali ministerstvo vnitra, informací i armádu

Národní socialisté (NS) v čele s dr. Petrem Zenklem. Byla oproti komunistům zhruba poloviční a tvořili jí převážně příslušníci středních vrstev - hlásila se k odkazu T. G. Masaryka a E. Beneše

Další stranu tvořili lidovci v čele s Janem Šrámkem(ca. 400 tisíc členů) a sociální demokraté v čele se Zdeňkem Fierlingerem (ca. 350 tisíc členů).

Největší další stranou na Slovensku byla Demokratická strana na Slovensku v čele s předsedou Jozefem Letrichem.

Volby nakonec skončily podle představ komunistů - získali přesvědčivou většinu a v tom důsledku vyhlásili také svůj další krok: získat většinu národa.
Vládu sestavil nový premiér Klement Gottwald, místopředsedou byl dr. Petr Zenkl (ČSNS), ministr zahraničí Jan Masaryk (nestraník).

Napětí, které bylo způsobeno vyostřenými střety mezi komunistickými a protikomunistickými poslanci, se ještě zhoršilo následujícího roku, kdy nejen Československo zasáhlo katastrofální sucho roku 1947 - sníženy příděly potravin, a ani dodávka obilí ze Sovětského svazu nepomohla tak, jak hlásali komunisté.

Odmítnutí Marshallova plánu - Plán amerického ministra zahraničí generála George Marshalla byl urychlen po jeho návštěvě Moskvy při konferenci velké čtyřky o budoucnosti Německa v březnu 1947. Marshall zjistil, že Moskvě jde spíše o opak - zhoršit již tak nedobrou situaci v zásobování potravinami tak, aby měli komunisté snadnější cestu k moci. Plán pomoci poválečné Evropě byl představen v Harvardu 5. června 1947. Většina západní Evropy (včetně Československa) o tento plán projevila velký zájem.
7. července vláda jednomyslně přijala pozvání k účasti na pařížské přípravné konferenci k přijetí Marshallova plánu. O dva dny později však odjela vládní delegace s Klementem Gottwaldem, Janem Masarykem a dalšími do Moskvy - je přijal přímo Stalin - vydal ultimatum: pokud Československo svůj souhlas neodvolá do 10. července do 16:00, bude to mít vážné důsledky pro vztahy mezi oběma zeměmi.
Československá vláda se sešla 10. července hned ráno. Prezident Beneš nebyl schopen zasáhnout, neboť shodou okolností v noci na 10. července utrpěl záchvat mrtvice a byl v bezvědomí. I přesto vyhlásil Vladimír Clementis (KSČ), tajemník ministerstva zahraničí, na jednání vlády, že Beneš souhlasí s odvoláním rozhodnutí ze 7. července - protesty nepřítomného ministra průmyslu a ministra výživy nebyly na jednání vlády oznámeny.
Po dlouhém jednání vláda nakonec večer zrušila souhlas k přijetí pozvání do Paříže ze 7. července a Marshallův plán tím odmítla.
Odmítnutím Marshallova plánu přijalo Československo diktát z Moskvy - zařadilo se mezi sovětské satelity.

Sovětský svaz na takovéto chování neměl žádné právní nároky, ve smlouvě z roku 1943 se dokonce zavazoval nezasahovat do vnitřních věcí Československa.
Země, které Marshallův plán přijaly, se staly nejvyspělejšími zeměmi v Evropě.
Sovětský svaz na Marshallův plán reagoval vytvořením kominformy a o dva roky později založením Rady vzájemné hospodářské pomoci - ve skutečnosti spíše nástroje k prosazení hospodářských zájmů Sovětského svazu.

Zápas o zachování demokracie - střety mezi komunisty a antikomunisty.
Komunisté zvolili cestu masových protestů a demonstrací spojených mnohdy se záměrně vykonstruovanými aférami - milionářská dávka, která strhla mnoho lidí v představě, že takto lze do státní kasy přidat velké množství prostředků.
Vláda vzešlá z voleb 1946 byla pouze na dva roky => další volby - jaro 1948 - komunisté používali narychlo svolávané akce - sjezdy odborů, rolnických komisí a podobně, Jakákoliv akce vlády, se kterou komunisté nesouhlasili, byla tímto způsobem blokována nebo alespoň zpochybňována.

Žádné komentáře:

Okomentovat