19. února 1948 - Stalin chtěl, aby komunisté přešli k rozhodujícímu střetnutí. V případě potřeby dokonce nabídl vojenskou pomoc, o kterou měl Klement Gottwald požádat.
Vyšetřování některých politických afér policejní složkou státu - Sborem národní bezpečnosti (SNB) - vedlo k protestům nekomunistických ministrů, které vyjádřili na zasedání vlády 13. února 1948 společně s odmítnutím chystaných přesunů velitelů SNB v Praze.
Komunisté chtěli posílit vliv KSČ v policejních složkách.
Na další jednání vlády odmítlo 12 ministrů nekomunistických stran jít a 20. února 1948 podali demisi v očekávání, že tuto demisi prezident Beneš nepřijme a dojde k předčasným volbám, nebo že komunisté ustoupí.
Na další jednání vlády odmítlo 12 ministrů nekomunistických stran jít a 20. února 1948 podali demisi v očekávání, že tuto demisi prezident Beneš nepřijme a dojde k předčasným volbám, nebo že komunisté ustoupí.
Komunisté svolali manifestaci na Staroměstské náměstí 21. února, sjezd závodních rad 22. února a generální stávku s více než dvěma miliony zúčastněných o dva dny později.
Cíl: donutit prezidenta, aby demisi přijal.
Lidové milice - nové ozbrojené složky - Proti tomu pouze vysokoškolští studenti, kteří uspořádali 23. února pochod na Hrad, aby vyjádřili podporu prezidentu Benešovi.
Komunisté docílili odtržení prokomunistické třetiny sociální demokracie.
Cíl: donutit prezidenta, aby demisi přijal.
Lidové milice - nové ozbrojené složky - Proti tomu pouze vysokoškolští studenti, kteří uspořádali 23. února pochod na Hrad, aby vyjádřili podporu prezidentu Benešovi.
Komunisté docílili odtržení prokomunistické třetiny sociální demokracie.
Akční výbory vylučovali lidi, kteří nesouhlasili s Komunistickou stranou.
Prezident Beneš nechtěl přijmout Gottwaldův návrh - vyjádřil přesvědčení, že jistě ne všechen československý lid si přeje zánik demokracie a že si nepřeje svým podpisem demokracii zabít. 25. února 1948 však pod nátlakem a ze strachu z občanské války a vojenského zásahu Sovětského svazu prezident Edvard Beneš nakonec demisi přijal.
Většina obyvatel skutečně uvěřila slibům Komunistické strany, že právě ona je ta jediná a pravá, která dokáže zajistit tu opravdovou "vládu lidu", tedy demokracii, právě ona dokáže zajistit spravedlnost a prosperitu. Již zanedlouho na vlastní kůži zjistili první lidé, že ona spravedlnost nebyla míněna pro všechny, a ona "prosperita" dovedla stát do velkého vnitřního zadlužení.
Komunistickým převratem se naše země stala součástí Sovětského bloku.
Na západní hranici (s Německem a Rakouskem) byla postupně budována téměř nepřekonatelná železná opona.
Nastala doba, kdy režim sám sebe nazýval "lidově demokratický", ale zároveň se měnil v režim vlády jedné strany.
Na západní hranici (s Německem a Rakouskem) byla postupně budována téměř nepřekonatelná železná opona.
Nastala doba, kdy režim sám sebe nazýval "lidově demokratický", ale zároveň se měnil v režim vlády jedné strany.
Žádné komentáře:
Okomentovat