29.5 80. LÉTA

Špatné výsledky hospodářství si v osmdesátých letech vyžádaly začátek provádění "přestavby" i v Československu. Program byl oficiálně představen v Sovětském svazu po nástupu prezidenta Michaila Sergejeviče Gorbačova v roce 1985.
Naděje, že přestavba povede k úspěšnému cíli, pro Československo definitivně uhasly nástupem Miloše Jakeše do funkce tajemníka ÚV KSČ.

První větší projevy nespokojenosti obyvatel začaly na podzim roku 1988.
V lednu 1989 se konaly vzpomínkové demonstrace při příležitosti upálení Jana Palacha.
Reakce komunistického režimu přiměla jenom více lidí k dalším demonstracím - do ulic byla vyslána vodní děla a speciální zásahové jednotky s psovody.

Hnutí Charta 77 na konci června zveřejnilo dokument nazvaný Několik vět, v němž bylo zveřejněno sedm požadavků:

• Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.
• Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.
• Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odboru, svazu a spolku.
• Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.
• Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.
• Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
• Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

Další demonstrace proběhly 21. srpna a další 28. října. Vedení KSČ se sice snažilo zavést tvrdá protiopatření především akcemi StB, ale tím jen přilévalo olej do ohně.

V listopadu přišla zpráva o pádu berlínské zdi, zprávy z Polska rovněž nebyly příznivé a v Maďarsku se připravovaly svobodné volby.
Za této situace dochází během krátké doby k rozkladu celého východního bloku.