3.2.2 VRCHOLNÝ ROZKVĚT REPUBLIKY (264 – 133 PŘ.N.L.) – PUNSKÉ VÁLKY

Kartaginci měli absolutní nadvládu v západním středomoří a s Římem měli uzavřenu mírovou smlouvu. Boj mezi bývalými spojenci byl ale nevyhnutelný. Obě strany byly zastánci agresivní a dobyvačné politiky.

Událostí, která spustila Punské války byl spor o Messanu (velmi bohaté město), které bylo obsazeno Mamertiny, bývalými žoldáky syrakuského tyrana. Nový syrakuský vládce chtěl dobýt město zpět a zahájil proti Mamertinům boj. Ti požádali o pomoc jak Kartagince, tak Římany. Nejprve přišli Kartaginci, ale Římané je vyhnali.

Došlo k 1. Punské válce (264 – 241 př.n.l.)

Římané říkali Kartagincům Punové.

Řím měl zpočátku velké úspěchy, dobyl Kartaginské město. Římanům bylo ovšem jasné, že musí postavit loďstvo. V abnormálně krátkém čase vyrobili 120 válečných lodí (později s můstky a háky – při střetu 2 lodí se můstky spustily, boj jako na souši, v tom byli Římané lepší).

V roce 260 př.n.l. dosáhli Římané 1. námořního vítězství.

Roku 256 př.n.l. podnikli výpravu do samotného Kartága na sever Afriky. Konzul Regulus uštědřil Kartágu několik porážek, Kartaginci žádali o mír, ale Římané odmítli. Regulus poslal část svého vojska zpět (tak moc si věřil), Kartaginci toho využili, porazili Římany, zajali Regula a zbytek jeho armády byl zničen bouří. Dál boje pokračují na Sicílii se střídavými úspěchy a neúspěchy.

Až v roce 251 př.n.l. Římané vyhráli u Palerma. Kartaginci museli opustit Sicílii,
válka se rozhodla na moři.

Rozhodující bitva proběhla roku 241 př.n.l. (u Aegatských ostrovů). Kartágo se ovšem rychle vzpamatovalo, podmanili si Hispánii, zabral ho Hanibal – nové Kartágo.

2. Punská válka (218 – 201 př.n.l.)

Římané měli plán, že vytvoří 2 armády. Jednu pošlou do severní Afriky do Kartága a druhou do Hispánie, kde upoutají pozornost Hanibalovy armády.

Na jaře roku 218 se ovšem Hanibalova armáda (80000 pěšáků, 12000 jezdců a 37 válečných slonů) dala na pochod. Vydali se přes Alpy do severní Itálie. Obě armády Říma po odhalení Hanibalova plánu se vrátily zpět do Itálie. Po 33 dnech došel Hanibal k Pádu. Aniž by se s někým utkal, utrpěl obrovské ztráty (Kartaginci v životě neviděli sníh). V Galii se podařilo Hanibalovi doplnit armádu o místní kmeny (vzpoura proti Římské nadvládě).

K prvnímu střetnutí došlo koncem roku 218 u řek Ticina a Trebie. V obou bitvách byli Římané poraženi.

Roku 217 Hanibal přesunul své vojsko na sever Itálie. Konzul čekal Hanibala na silně opevněných pozicích města Arretia. Hanibal se nechtěl zdržovat, a proto obešel město krajinou, která byla považována za neschůdnou kvůli povodním. Kartaginská armáda opět dokázala nemožné. Když se konzul dozvěděl o Hanibalově manévru, splašeně pospíchal za jeho armádou. Když Římané vstoupili do soutěsky u Trasimerského jezera, padli do Hanibalovy léčky. To nebyla bitva, normální jatka všech Římanů, i konzul zde padl.

Po této porážce vypukla v Římě panika, byl vyhlášen výjimečný stav a diktátorem byl zvolen Quintus Fabius Maximus. Byly zničeny mosty přes Tiberu a narychlo vybudováno opevnění.

Došlo k bitvě u Cann 216 př.n.l. Řím měl 80000 pěšáků, 6000 jezdců a Kartaginci měli jen 40000 pěšáků a 14000 jezdců. Hanibal zvolil taktiku půlměsíce. Do středu postavil nejslabší jednotky a na hrotech měsíce měl své nejlepší jezdce. Římané zaútočili podle předpokladu do středu a když se dostali na úroveň hrotů měsíce, vpadli jim jezdci do zad a začali Římany masakrovat. Zahynulo 54000 Římanů, Hanibalovo jednoznačné vítězství. Tato bitva je pokládána za nepřekonatelný příklad válečné taktiky.

Po této bitvě přešla většina Itálie na Hanibalovu stranu, dokonce navázal vztahy s Makedonií. Římané opustili Itálii, izolovali tak Hanibala. Římská vojska se vylodila na Sicílii, kde roku 211 dobyla Syrakusy (spojenec Hanibala).

Dál se vojska vydala do Hispánie a po urputném boji s Kartaginskými jednotkami, které tu zůstali dobyl Nové Kartágo (209 př.n.l.).

Římané také podnikli tažení do samotné Itálie, obklíčili Capuu (město, které bylo Hanibalovou základnou). Aby Hanibal odlákal římská vojska podnikl tažení na Řím (byla to jenom zástěrka, v té době už neměl tolik bojových sil aby to dokázal). Římané tuto lest prokoukli a pokračovali v obléhání Capui. Capua poté brzy padla (211 př.n.l.).

Hanibal požádal o pomoc svého bratra, aby přivedl Kartaginskou armádu z Hispánie. To vedlo ke značnému oslabení Kartaginských držav v Hispánii, toho využil Scipio. Hanibalovu bratrovi se podařil stejný kousek jako Hanibalovi samotnému, přešel Alpy. Dostalo se mu ovšem uvítání v podobě silného římského vojska. Tato armáda padla roku 207 př.n.l. Hanibal byl nucen opustit Itálii. Roku 205 př.n.l. po návratu Scipia z Hispánie se začala uskutečňovat tažení do severní Afriky, což byl poslední krok k vyhrání války.

Na jaře roku 202 př.n.l. byl Hanibal poražen v bitvě u Zamy.

Roku 201 uzavírá Kartágo s Římem mír. Kartágo muselo zaplatit Římu válečné náhrady (260 tun stříbra) a přišlo o všechny kolonie ve prospěch Říma.

3. Punská válka (149 – 146 př.n.l.)

Nobilita chtěla úplně zničit Kartágo, ale neměli k tomu žádnou záminku. Záminku jim obstaral numidský král, který chtěl ke svému územní připojit část Kartaginského území. Římané obvinili Kartágo, že hledá spojence proti nim a vyhlásili jim válku. Ukázalo se, že dobytí Kartága nebude snadná záležitost.

Vedením římských vojsk byl pověřen adoptivní vnuk Scipia a provedl absolutní blokádu Kartága. V roce 146 př.n.l. provedl generální útok. Následovali týdenní pouliční boje, při nichž bylo Kartágo definitivně dobyto. Kartágo bylo zapáleno a hořelo celých 16 dní. Území bylo poté zoráno a posoleno Kartaginské území bylo připojeno k Římu.