6 KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY

Válečné výpravy vedené ve znamení kříže (symbolu křesťanství, válka proti nevěřícím).

V polovině 11. století byl v Evropě nedostatek půdy (týká se šlechty - půda se dělila dědictvím). Zprávy o bohatství lákaly k výbojům (bohatství za Pyrenejemi, ve východním Středomoří).

V polovině 11. století došlo k rozpadu chalífátu, v druhé polovině 11. století El Cid pokračoval v procesu reconquisty (znovudobývání) a v pokřesťanštění Pyrenejského poloostrova. Na Pyrenejský poloostrov se stěhují rytíři i obyčejní obyvatelé (řemeslníci, zemědělci).

Východní pobřeží bylo pro Evropany důležitou oblastí (nachází se zde svatý hrob, poutní místo křesťanů). Dokud tuto oblast ovládali Arabové, tak křesťané měli k hrobu volný přístup. Po roce 1070 se však Palestiny zmocnili Turci, bojovní, nesnášenliví a fanatičtí vyznávači islámu. Ti přepadali a zabíjeli křesťany, narušili obchodní cesty s Čínou a Indií, útočili i na Byzantskou říši. Byzantský patriarcha žádal o pomoc evropské panovníky a papeže (= příležitost obnovy moci nad veškerým křesťanstvím).

V roce 1095 v Clermontu (ve Francii) papež Urban II. vyzval celou Evropu ke svaté válce, k osvobození památných míst a účastníkům slíbil odpuštění hříchů. Velkou roli zde hrála též vidina půdy (s tím souvisel další papežův slib: půda na dobytém území).

Výprav se zúčastnila Evropská šlechta a panovníci (očekávající kořist a slávu). Na svatých válkách se podíleli i poddaní, kteří toužili po zbavení se poddanské závislosti a po půdě. Hlavní sílu tvořili rytíři (výbava: kožený oděv, drátěná kroužková košile, ocelová přilba, štít, dvousečný meč, kopí, kůň a pomocný přívěs). Rytíři byli sice velmi stateční, ale neradi se podřizovali, neradi kázeň.

V křížových výpravách byly použity i nové zbraně (jako například samostříly). Pěchotu tvořily hlavně nižší stavy obyvatelstva.

Rytířské řády - církevní, avšak založeny na vojenské podstatě (vznikly v Palestině) - za cíl si dali hájit dobytá území a chránit poutníky. Byli to Johanité (černý plášť, bílý kříž), Templáři (bílý plášť, červený kříž) a Řád německých rytířů (bílý plášť, černý kříž). Na dobytých územích pak stavěli hrady a pevnosti.

Průběh výprav

Křížové výpravy trvaly dvě století

1. křížová výprava (1096 - 1099)
- 1099 dobytí Jeruzaléma (až do 1187)

2. křížová výprava (1147 - 1149)
- účast českého krále Vladislava II.

3. křížová výprava (1189 - 1192)
- účast anglického krále Richarda "Lví Srdce"

4. křížová výprava (1202 - 1204)
- 1204 dobyt Cařihrad křižáky

Dětská křížová výprava (1212)
- zakládala se na myšlence, že hříšníci nemohou zvítězit, proto pošleme "čisté" děti
- církev se postavila proti
- účast dětí od 12 do 14 let
- část byla prodána do otroctví (už při nalodění v Marseille), část se poztrácela cestou, část se vrátila (z ital. pobřeží)

5. křížová výprava (1216 - 1221)
- účastnila se vojska uherského krále Ondřeje

6. křížová výprava (1228 - 1229)
- účastnil se císař Fridrich II.
- r. 1229 převzat z arabských rukou Jeruzalém (do 1244)

7. křížová výprava (1248 - 1254)
- akce francouzského krále Ludvíka IX.
- r. 1254 se stáhnul

Poslední křižáci byli z Jeruzaléma vyhnáni roku 1291 (padla pevnost Akkon).