7.3 POČÁTKY ČESKÉHO STÁTU

Velké raně středověké říše se obvykle rozpadaly proto, že panovník nestačil účinně vykonávat vládu na celém jejich území. Druhým důvodem zániku bývalo i pestré kmenové složení těchto států. Různorodé, leckdy i odlišnými jazyky hovořící kmeny, vedené vládychtivými náčelníky, nemohly utvořit skutečně jednotnou říši. Případ českého státu však byl poněkud jiný.

První Přemyslovci

Historikům se dosud nepodařilo dokázat, zda v Čechách během 9. století žil jediný slovanský kmen, jak se dnes domnívá většina odborníků, nebo zda tu bylo kmenů několik. Jisté je jedno.

Ve druhé polovině 9. století se mezi náčelníky začal prosazovat středočeský kníže Bořivoj z rodu Přemyslovců. Ti odvozovali svůj původ od bájného oráče Přemysla, který pojal za manželku kněžnu Libuši a stal se prvním českým vládcem. Kořeny této pověsti jsou však doloženy až na konci 10. století. Jak velké území ovládal o sto let dříve kníže Bořivoj, není přesně známo.

Po přijetí křtu na Velké Moravě dal kníže Bořivoj před rokem 885 vybudovat kamenný kostel sv. Klimenta na Levém Hradci, nejstarší doložený kostel na území Čech. Druhý křesťanský kostel, zasvěcený Panně Marii, vystavěl na hradišti Praha, zabezpečující důležitý vltavský brod, přes který vedla významná obchodní cesta.

Praha se tak nejpozději v této době stala sídlem Přemyslovců, kteří postupně ovládli celé české území. Od konce 9. století byla Praha trvale nejdůležitějším politickým i kulturním střediskem českého státu a zároveň panovnickým sídlem. V tomto směru s ní lze v evropských poměrech srovnávat pouze Paříž.

Po rozpadu velkomoravské říše uznal roku 895 Bořivojův syn Spytihněv I. v bavorském Řezně podřízenost přemyslovských knížat východofranské říši, čímž s konečnou platností rozhodl o začlenění rodícího se českého státu do kulturní oblasti latinského Západu. Církevní organizace na českém území byla podřízena biskupství v Řezně.

Spytihněvův bratr Vratislav I. Vystavěl na pražském hradišti kostel sv. Jiří, avšak do dějin se zapsal tím, že s manželkou Drahomírou zplodil syny Václava a Boleslava. Bratři vyrůstali pod vlivem babičky Ludmily, vdovy po Bořivojovi, která se ale dostala s Drahomířou do sporu. Drahomíra pak přikázala dvěma mužům ze své družiny (patrně Varjagům) aby Ludmilu zavraždili. Stalo se tak na hradišti Tetíně 15. záři 921.

Václav a Boleslav

Když se po dosažení zletilosti ujal vlády Václav, na svou dobu vzdělaný panovník, snažil se posílit vliv kesťanství. Nezapomínejme, že křesťanskou víru vyznával stále ještě poměrně úzký kruh osob, zatímco většina obyvatel zůstávala u pohanských bohů a zvyků.

Politickou obratnost Václav prokázal roku 929, kdy so země vpadl saský král Jindřich I. Český kníže uhájil samostatnost svého státu, musel však nahradit jeho orientaci na bavorské Řezno spojenectvím se Saskem.

Výrazem nových zahraničních vztahů bylo založení kostela sv. Víta na Pražském hradě.

Dne 28. září 935 byl však Václav ubit družníky svého bratra na jeho hradišti ve Staré Boleslavi. Důvodů atentátu mohla být řada, od pouhé Boleslavovy snahy zmocnit se vlády až po nesouhlas s politikou vůči Sasku. S ním také Boleslav I. Dlouho válčil, nakonec však uznal převahu krále a pozdějšího cisaře Oty I. Boleslav I. je považován za pravého tvůrce českého státu, založil soustavu hradů, atd.