1. přijímání z kalicha (pod obojím způsobem),
2. svobodu kázání slova Božího,
3. církev zbavenou majetku a světské moci,
4. trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení hříšníků.
Splněním těchto požadavků podmiňovala kališnická šlechta přijetí Zikmunda za českého krále.
V ostatních názorech se jednotlivé husitské skupiny výrazně lišily, což bylo příčinou vleklých neshod a taktéž ozbrojených konfliktů mezi nimi. Sjednotit se dokázaly pouze v případě vnějšího ohrožení.
Poprvé to bylo roku 1420, kdy papež Martin V. vyhlásil v podstatě na Zikmundovu žádost proti husitům křížovou výpravu. Zikmund s vojskem sebraným ve Vratislavi, ke kterému se připojila i česká a moravská katolická šlechta, napadl vzápětí Čechy. Brzy dorazil až k Praze (zde činilo jeho vojsko asi 30 000 mužů), obklíčil ji a obsadil Hrad a Vyšehrad. V nejvyšší tísni požádali pražští husité o pomoc v Táboru. Táboři vedení Žižkou přitáhli do Prahy.
Zásadním zvratem v obléhání a tím i celé křížové výpravy se stalo odražení Zikmundových sil, které se pokusily obsadit vrch Vítkov, čímž by úplně odřízly Staré a Nové Město pražské od možnosti zásobování. Po tomto fiasku finančně vyčerpaný Zikmund od Prahy odtáhl, zůstaly jen jeho posádky na Vyšehradě a Pražském hradě. Spojenému vojsku táborů a pražanů během roku 1420 podařilo získat Vyšehrad a pod jeho hradbami znovu porazili Zikmunda (1. listopadu).
Na jaře 1421 husité převzali kontrolu nad většinou královských a velkých poddanských měst ve středních a východních a severozápadních Čechách (Rokycany, Chomutov, Kadaň, Louny, Slaný, Beroun, Český Brod, Kouřim, Kolín, Čáslav, Nymburk, Kutná Hora, Jaroměř). Ta se stala základem pražského svazu. V červnu 1421 kapitulovala i Zikmundova posádka na Pražském hradě.
V červnu 1421 se sešel v Čáslavi sněm. Jeho účastníci přijali čtyři artikuly pražské a odmítli Zikmunda, kterého obvinili ze zločinů proti království a jeho obyvatelům, jako svého krále.
Žádné komentáře:
Okomentovat