Loading

13.1 TŘICETILETÁ VÁLKA (1618 - 1648)

1. fáze = válka česká (1618 – 1620)

Odpor se zaměřuje především proti královským místodržícím (Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata, oba prosazovali katolictví).

23. 5. 1618 vtrhla delegace českých stavů na pražský hrad, vnikla do kanceláře nejvyšších zemských úředníků, místodržící byli vyhozeni z oken = pražská defenestrace, krom vážného zranění Slavaty přežili pád bez úhony (vyhodili je z 18 metrů do příkopu plného odpadků a hnoje).

O dva dny později byla zvolena vláda 30 direktorů, kteří prozatímně převzali správu země, Tato vláda byla rovným dílem složena ze všech 3 stavů (panstva, rytířstva i měšťanstva), ze země jsou vyhnáni jezuité, vytváří se žoldnéřské vojsko, to žoldnéřské vojsko nebylo státní a hledalo spojence z řad nepřátel Habsburků.

Matyáš se s tím nehodlal smířit a začal formovat vlastní vojsko a také hledal spojence. Češi čekali pomoc od UNIE, ale ta nepřišla. Nicméně ani Matyášova armáda nebyla nikterak zvlášť silná.

Roku 1619 Matyáš umírá, opozice svrhla je ho nástupce – Ferdinanda II. Štýrského a za českého krále zvolila Fridricha Falckého (tzv. zimní král, protože vládl jen jedinou zimu). Mysleli si, že tak bude snazší získat pomoc od UNIE a Falcký měl dokonce kontakty s Anglií a Nizozemím. Osou celé akce měla být zahraniční pomoc, která se ovšem nedostavila. Anglie poslala pouze jeden pluk, Francie neposlala vůbec nic a Nizozemí se částečně podílelo finančně. Největší pomoc poslalo Sedmihradsko. Ferdinand II. si dělal zálusk na trůn, získal hodně spojenců (LIGU, Španělsko a překvapivě i Jana Saského = Luteráni kam vítr tam plášť).

V rozhodující bitvě na Bílé hoře, která se odehrála 8. 11. 1620, byla stavovská vojska poražena na hlavu, nebyla to nijak zvlášť velká bitva, měla ale obrovské důsledky pro Čechy.

Fridrich Falcký uprchl z Čech a Ferdinand II. ovládl celé Čechy.

Na trůn tedy nastupuje Ferdinand II. (vládl část roku 1619 a pak v letech 1620 – 1637) a za jeho vlády nastalo rozsáhlé pronásledování opozice. Dělo se to v rozsahu naprosté libovůle, udavačství, bez ohledu na platné zákony a pod vedením osob, které si od trestů slibovali osobní zisk.

V této době byly také zřízeny speciální soudy, přední účastníci stavovského povstání byli zatýkáni, jejich majetek byl konfiskován, byli vězněni nebo dokonce popraveni.

21. 6. 1621 byla poprava 27 vůdčích účastníků povstání, na Staroměstském náměstí v Praze. Původně mělo proběhnout 51 poprav, popravu vykonával kat Jan Mydlář, popravil 3 pány (Václav Budovec, Jáchym Ondřej Šlik, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic), 7 rytířů a 17 měšťanů. Dál se konfiskoval majetek emigrantů a členů odboje, tyto konfiskace obnášely asi ¾ veškeré půdy, protihabsbursky orientovaná šlechta byla odměňována (např. Albrecht z Valdštejna – roku 1625 velitelem císařských vojsk).


2. fáze = válka falcká (1621 – 1623)

Habsburkové se mstili, snažili se dokončit postih všech členů protihabsburského odboje v Čechách, do Falce vpadla bavorská a španělská vojska. Fridrich Falcký si získal podporu UNIE a Nizozemí, přesto přišel o obě Falce, na říšském sněmu byl zbaven hodnosti kurfiřta, místo něj ji získal Maxmilián Bavorský.


3. fáze = válka dánská (1625 – 1629)

Roku 1625 vznikla nová, širší protihabsburská koalice, kterou tvořili Nizozemci, Dánsko-norské království a Anglie, k níž se později připojil i Fridrich Falcký a Sedmihradsko. Hlavním cílem koalice byla obrana jednotlivých říší před Habsburskou expanzí a zabezpečení zájmů na Baltu.

Dánské vojsko vtrhlo do Německa (v Dánsku vládl král Kristián IV.), pomáhalo mu Sedmihradsko a osmanská říše, což bylo nebezpečí pro Ferdinanda II. z obou stran, pomoc císaři v tísni nabídl Albrecht z Valdštejna (měl silnou 15000 armádu financovanou z vlastních prostředků) a Maxmilián Bavorský.

Albrecht porazil spojence (vedené Mansfeldem) u Dessavy 1626 (severně od Lipska) a téhož roku pomohl Tillymu (od roku 1620 generál katolických vojsk) porazit dánského krále.

Valdštejn obsadil Meklenbursko, Šlesvicko, Holštýnsko a Jutsko. Svá vojska měl i v Braniborsku a Pomořanech. Jeho armáda (teď už čítala 90000 mužů) byla pravou pohromou pro obyvatele oblastí, kterými prošel.

Roku 1629 byl uzavřen Lübecký mír = král Kristián slíbil, že nebude zasahovat do situace v Německu. Na nátlak říšských stavů císař zbavil Valdštejna velení a rozpustil jeho vojsko (měl strach z jeho moci).


4. fáze = válka švédská (1630 – 1635)

Roku 1630 vpád armády švédského krále Adolfa Gustava II. do Pomořan. Byla to velice kvalitní armáda a král vystupuje jako ochránce protestantů, získal si řadu spojenců (Sasko, Braniborsko). Využil také toho, že Albrecht byl odvolán z velení císařských armád. Gustav získal pod nadvládu většinu Německa. Porazil Tillyho v bitvě u Breitenfeldu, roku 1631 táhnul do západní a severní části Německa. Sasové z jeho popudu obsadili Čechy (1631), ovládli Prahu (byli sňaty hlavy českých pánů, které byly pro hanbu vystaveny na mosteckých věžích).

Valdštejn znovu povolán k vrchnímu velení vojsk, Albrecht vytlačil Sasy z Prahy a došlo k bitvě u Lützenu (listopad 1632) – nedaleko Lipska, bitva byla nerozhodná, vyhráli spíše Švédové, ale padl Adolf Gustav II..

Po jeho smrti značně opadla švédská aktivita (do čela švédských vojsk se postavil kancléř Axel Oxenstiern). Albrecht pověřen jednáním se Švédy, zřejmě vedl jednání, při kterém mu Švédové nabídli českou korunu, když přestoupí na jejich stranu. Císař ho začal podezřívat.

Roku1633 sice Albrecht porazil Švédy, ale propustil všechny zajaté důstojníky => nedůvěra obou stran.

1634 byl Albrecht z Valdštejna zbaven velení jako zrádce. 25. 2. 1634 v Chebu zavražděn.

Roku 1634 byla švédská vojska poražena generálem Tillym, spojenci začínají sami rozvazovat spojenectví se Švédy a začínají je vytlačovat z Německa.

Roku 1635 uzavřen Pražský mír mezi Habsburky a Saskem. Sasko přestoupilo k Habsburkům a za to získávají obě Lužice (tím je zmenšováno české království).


5. fáze = válka švédsko-francouzská (1635 – 1648)

Název této fáze je velmi zavádějící, protože proti sobě vůbec nebojují. Bojují proti Habsburkům.

Francie již dříve podporovala Švédsko, místo náboženské motivace byla v popředí obhajoba státních zájmů. Válka se tím změnila spíše na tažení za kořistí. => vylidnění a zpustošení nejcivilizovanější části střední Evropy. Vzhledem k tomu, že šlo o mocenský konflikt Francie a Habsburků, byla Francie obklíčena Habsburky ze všech stran.

Kardinál Richelieu se spojil roku 1635 s Nizozemím a vypověděl válku Španělsku.

Švédská vojska obsadila roku 1636 Prahu a získali převahu v Německu (získali tak trvalé pozice ve stř. Německu).

Roku 1643 Francie zastavila nápor Španělska vítězstvím u Rocroi.

Následuje série ničivých tažení, která nemohla rozhodnout o výsledku.

V letech 1639 – 1642 probíhaly švédské vpády do českých zemí - hospodářská krize v Čechách a Německu. Začalo vycházet najevo, že ani jedna strana není schopná zvítězit, dotáhnout válku do konce.
Roku 1645 zvítězili Švédové v bitvě u Jankova (severně od Tábora). Byla to jedna z nejkrvavějších bitev 30. leté války, k celkové porážce Habsburků chybělo velice málo.

Jiří Rokoczi za podpory Turků bojoval s Habsburky, zmocnil se Košic a většiny východního Slovenska, uzavřel pro sebe výhodný mír v Linci.

Roku 1646 vpadla švédská vojska na naše území, roku 1648 obsazeny Hradčany a Malá strana vojskem generála Königsmarka, Praha byla vypleněna, byla to polední vojenská operace v Čechách, došlo k uloupení většiny vzácných uměleckých děl (především sbírky Rudolfa II., přes 3000 předmětů).

Mírová jednání probíhají od roku 1644 ve dvou vestfálských městech, v katolickém Münsteru s Francií a s protestanty a v Osnabrücku se Švédy. 24. 10. 1648 podepsána mírová smlouva mezi všemi stranami = tzv. Vestfálský mír = kompromis mezi válčícími stranami, místo náboženské svobody byl v popředí boj o politické a územní zisky, soupeřící strany přijali zákon: Koho vláda, toho víra. Nejvíce si polepšila Francie (území až k Rýnu, část Alsaska, Verdun), a Švédsko (část Pomořan, ústí Odry, Labe, Vesery + državy v severním Německu). Dědicům Fridricha Falckého vrácena Dolní Falc. Braniborsko zbytek Pomořan, Sasko získalo Lužice, Bavorsko získalo Horní Falc a kurfiřtský hlas. Vznikají nové celky: potvrzena nezávislost Švýcarska a severního Nizozemí, dále zůstala zachována rozdrobenost Německa. Rakousko sice bylo trochu oslabeno, ale postavení ve střední Evropě si vcelku udrželi, mohou prosazovat ve svých zemích katolictví.

Žádné komentáře:

Okomentovat