Loading

3.2.4.1 OBČANSKÁ VÁLKA

Krize ovšem nekončí – Řím měl problémy se spojenci, všichni obyvatelé říše museli platit daně a vykonávat vojenskou službu, ale jen zlomek z nich měl občanská práva.

Proto mezi Římem a spojenci vypukla válka, která probíhala v letech 90 – 88 př.n.l., spojenci získali převahu a proto roku 88 př.n.l. byla občanská práva rozšířena na všechny svobodné obyvatele jižně od Pádu.

Občanská válka byla zapříčiněna odlišnými názory na správní zřízení říše.

Na jedné straně stáli populárové (stoupenci lidu, tvořeni hlavně lidmi ze střední vrstvy a měšťany, chtěli prosadit, aby měli přístup k úřadům i málo majetní lidé), jejich vůdcem byl Gaius Marius.

Na straně druhé stáli Optimáti (stoupenci neomezené moci senátu, odpůrci změn, byli proti rozdělení pozemků, chtěli použít klidně i násilí k udržení současných poměrů), jejich vůdcem byl Lucius Cornelius Sulla.

Vůdce populárů vedl s vůdcem optimátů spor o to, kdo získá vrchní velení ve válce s pontským králem Mithridatem VI., který roku 89 př.n.l. napadl římskou provincii v Malé Asii. Velením byl pověřen Sulla, ale senát prosadil Gaia Maria.
Sulla proto dobyl Řím roku 88 př.n.l., zneškodnil své odpůrce a vytáhl do boje proti Mithridatovi.
Jeho nepřítomnosti využil Marius, zmocnil se Říma a prohlásil Sullu za nepřítele státu.
Roku 85 př.n.l. ukončil Sulla vítězně boj, odplul do Itálie a roku 82 př.n.l. již podruhé dobyl Řím. Prohlásil se doživotním diktátorem a vytvořil proskripce (zabito 40 senátorů a 1600 jezdců).

Po Sullově smrti byla obnovena republika.

Žádné komentáře:

Okomentovat