Nejprve se vzdal veškeré své moci, ale senát ho požádal, aby se znovu postavil do čela Říma. Octavianus ovšem požadoval od senátu ústupky a bylo mu vyhověno. Do senátu si dosazuje svoje vlastní lidi, kteří mu vyhovují, takže senát vydává zákony, které on sám chce.
Octavianus je zakladatelem Julskoklaudiovské dynastie (vládla v letech 27 př.n.l. – 69 n.l.). Císař je konzulem, také tribunem lidu s právem veta, nejvyšší kněz (až po smrti Lepida roku 12 n.l.), má v rukou nejvyšší moc vojenskou i soudní => má moc nad vším. Principes inter pares = přední mezi rovnými.
Principát je vlastně zavedení absolutní moci monarchie při zachování republikánských institucí.
Byla rozšířena armáda na 25 legií (150000 římských občanů).
Provincie se rozdělily do 2 kategorií:
1) Císařské – nejvýznamnější, spravuje je císař za asistence vojska.
2) Senátní – spravuje je senát prostřednictvím úředníků.
Rozvíjí se zemědělství, řemesla a obchod => rozkvět říše. Specializovala se výroba, budovala se římská opevnění na hranicích říše.
Za Augusta začínají pronikat Germánské kmeny na římské území, došlo k bitvě v Teutoburském lese roku 9 n.l. Germánské kmeny pod vedením Arminia porazily 3 římské legie.
Tiberius (vládl v letech 14 – 37, adoptivní syn Augusta), zkušený vojevůdce a diplomat, potlačil povstání legií v Panonii (požadavek vyššího žoldu, zkrácení vojenské služby), potlačil též povstání v Numidii.
Caligula (v letech 37 – 41), měl velmi nákladný císařský dvůr, vládl velmi despoticky, ztrácel morální zábrany, založil „bordel“ (kurvy byly výhradně manželky senátorů), byl zavražděn.
Claudius ( v letech 41 – 54), v letech 43 – 44 připojil k území říše jižní británii, dál připojil Maroko a upevnil římský vliv v Malé Asii.
Nero (54 – 68) nejprve vládl s rádcem Senecou a senátem, potom nastolil absolutismus, rozbujely se vraždy členů císařského dvora, mnozí donuceni k sebevraždě (i Seneca). Zkonfiskoval majetek zavražděných, tím narůstal císařský majetek, roku 64 zapílil Řím, aby se nechal inspirovat pro svou báseň, obvinil z toho požáru křesťany, následovala obnova Říma, rostly daně. Nero spáchal sebevraždu a po jeho smrti následovaly boje o trůn.
Na trůn nastupují Flaviovci.
Titus Flavius Vespasianus (vládl 69 – 79), roku 70 dobyl Jeruzalém, zvítězil nad židy roku 73 a potlačil povstání v Egyptě.
Titus (79 – 81) vládl ve shodě se senátem a dokončil židovskou válku.
Dominitianus (81 – 96) byl krutý samovládce se skony k šílenství, rozšířil panství o území v Británii dále na sever, budoval ochranný val proti Germánům, požadoval aby byl oslovován titulem pán a bůh (dominus et deus), taky zavražděn.
Žádné komentáře:
Okomentovat